DOHODA
MEZI LUCEMBURSKÝM VELKÉVNÍČSTVÍM
A ANDORRSKÉ KNÍŽSTVÍ ZA ZABRÁNĚNÍ DVOJÍMU ZDANĚNÍ A
PREVENCE FISKÁLNÍCH PODVODŮ
DAŇOVÉ ÚNIKY S OHLEDEM NA DANĚ Z PŘÍJMU A Z KAPITÁLU

 

Vláda Lucemburského velkovévodství a vláda Andorrského knížectví, které si přejí uzavřít Úmluvu o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovým únikům v oblasti daní z příjmu a majetku, se dohodly takto:

Článek 1
POSTIŽENÉ JEDNOTLIVCE

Tato úmluva se vztahuje na osoby, které jsou rezidenty jednoho nebo obou smluvních států.

článek 2
UVEDENÉ DANĚ

1. Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu a majetku ukládané jménem smluvního státu nebo jeho místních úřadů, bez ohledu na daňový systém. stát nebo jeho místní orgány, bez ohledu na systém sběru.

 

2. Za daně z příjmu az majetku se považují daně z celkového příjmu, z celkového kapitálu nebo z částí příjmu nebo z částí příjmu nebo majetku, včetně daní ze zisků ze zcizení movitého nebo nemovitého majetku, daně z celková výše mezd vyplácených podniky, jakož i daně z kapitálových zisků.

 

3. Mezi stávající daně, na které se Smlouva vztahuje, patří

a) v případě Lucemburského velkovévodství:

i) daň z příjmu fyzických osob;

(ii) daň z příjmu právnických osob

iii) daň z majetku; a

iv) obecní obchodní daň;

(dále jen „lucemburská daň“);

b) pokud jde o Andorrské knížectví:

i) daň z příjmu právnických osob;

ii) daň z příjmů z ekonomické činnosti

iii) daň z příjmu nedaňových rezidentů; a

iv) daň z kapitálových výnosů z převodu nemovitého majetku;

(dále jen „andorrská daň“).

 

4. Smlouva se vztahuje také na jakékoli totožné nebo v podstatě podobné daně vybírané po datu podpisu smlouvy vedle stávajících daní nebo místo nich a na jakékoli jiné daně ukládané na stejném základě k datu podpisu smlouvy. vedle stávajících daní nebo místo nich a na jakékoli jiné daně v rámci této smlouvy, které buď v rámci této smlouvy mohou být v budoucnu ukládány kterýmkoli smluvním státem, zejména daň z příjmu fyzických osob v Andoře . Příslušné úřady smluvních států se budou vzájemně informovat o všech významných změnách ve svých daňových zákonech.

 

článek 3

OBECNÉ DEFINICE

1. Pro účely této úmluvy, pokud kontext nevyžaduje jinak

 

a) výraz “Lucembursko” znamená Lucemburské velkovévodství, a pokud je použit v zeměpisném smyslu, znamená území Lucemburského velkovévodství;

b) výraz “Andorra” znamená knížectví Andorra, a je-li použit v zeměpisném smyslu, znamená území knížectví Andorra

c) výrazy “smluvní stát” a “jiný smluvní stát” označují Lucembursko nebo Andorru, podle okolností;

d) výraz “osoba” zahrnuje fyzickou osobu, společnost a jakékoli jiné sdružení osob;

e) výraz “společnost” znamená jakoukoli právnickou osobu nebo jakýkoli subjekt, který je pro daňové účely považován za právnickou osobu

f) “korporací” jakákoli právnická osoba nebo jakýkoli subjekt, který je pro daňové účely považován za právnickou osobu;

g) výraz “podnikání” znamená provozování jakékoli činnosti nebo podnikání

h) výrazy “podnik jednoho smluvního státu” a “podnik druhého smluvního státu” označují podnik provozovaný rezidentem jednoho smluvního státu a podnik provozovaný rezidentem druhého smluvního státu;

i) výraz “mezinárodní doprava” označuje jakoukoli dopravu lodí, letadlem nebo silničním vozidlem provozovanou podnikem, jehož místo skutečného vedení je ve smluvním státě, kromě případů, kdy je loď, letadlo nebo silniční vozidlo provozováno pouze mezi místy ve druhého smluvního státu

j) výraz “příslušný orgán” znamená:

i) ve vztahu k Lucembursku ministr financí nebo jeho zplnomocněný zástupce;

(ii) ve vztahu k Andoře ministr financí nebo jeho pověřený zástupce;

k) výraz “státní příslušník” ve vztahu ke smluvnímu státu znamená:

(i) každá fyzická osoba, která je státním příslušníkem nebo občanem tohoto smluvního státu; a

(ii) jakákoli právnická osoba, partnerství nebo sdružení organizované podle zákonů platných v tomto smluvním státě

l) výrazy “činnost” ve vztahu k podniku a “podnikání” zahrnují výkon odborných nebo jiných činností nezávislého charakteru

 

2. Pro účely aplikace této smlouvy kdykoli smluvním státem bude mít jakýkoli výraz v ní nedefinovaný, pokud kontext nevyžaduje jinak, význam, který má v té době podle práva tohoto státu o daních, na které se vztahuje Smlouva se použije, význam daný tomuto výrazu daným státem ve vztahu k daním, na které se Smlouva vztahuje, význam takového výrazu podle daňového práva tohoto státu převládajícího právo tohoto státu má přednost před významem daným tomuto výrazu nebo výrazu podle jiných zákonů tohoto státu.

 

článek 4

RESIDENT

1. Pro účely této smlouvy výraz “rezident jednoho smluvního státu” označuje každou osobu, která podle právních předpisů tohoto státu podléhá zdanění v tomto státě z důvodu svého bydliště podle právních předpisů tohoto státu zdanění v tomto státě z důvodu jeho bydliště, bydliště, místa vedení nebo jakéhokoli jiného kritéria podobné povahy a bude se rovněž vztahovat na tento stát a na všechny jeho místní orgány. místní úřady. Tento výraz však nezahrnuje žádnou osobu, která v tomto státě podléhá dani pouze z příjmů ze zdrojů

Tento výraz však nezahrnuje žádnou osobu, která podléhá zdanění v tomto státě pouze z příjmů ze zdrojů v tomto státě nebo z kapitálu tam umístěného.

 

2. Je-li fyzická osoba podle ustanovení odstavce 1 rezidentem obou smluvních států

a) předpokládá se, že taková fyzická osoba je rezidentem obou smluvních států, pokud jde o příjmy ze zdrojů v tomto státě nebo o majetek v něm umístěný, bude se předpokládat, že je rezidentem pouze toho státu, ve kterém má k dispozici stálý byt jemu; má-li k dispozici stálý byt v obou státech, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho státu, u něhož má stálý byt, je rezidentem pouze toho státu, k němuž má užší osobní a hospodářské vztahy (centrum životně důležitých zájmů);

b) nelze-li určit stát, v němž má tato osoba středisko svých životních zájmů, nebo nemá-li v žádném státě stálý byt. nelze-li určit stát, ve kterém má taková osoba středisko svých životních zájmů, nebo nemá-li v žádném státě stálý byt, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho státu, ve kterém se nachází. stát, ve kterém se obvykle zdržuje

c) pokud se tato osoba obvykle zdržuje v obou státech nebo se obvykle nenachází v žádném státě, má se za to, že je rezidentem pouze toho státu, ve kterém se obvykle zdržuje. pokud se taková osoba obvykle zdržuje v obou státech nebo v žádném z nich, má se za to, že je rezidentem pouze toho státu, jehož je státním příslušníkem

(d) je-li taková osoba státním příslušníkem obou států nebo žádného, příslušné úřady smluvních států vyřeší otázku vzájemnou dohodou.

 

3. Jestliže osoba jiná než fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem obou smluvních států, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho státu, v němž se nachází místo jejího skutečného vedení.

 

článek 5

STÁLÁ PROVOZOVNA

1. Pro účely této úmluvy výraz “stálá provozovna” znamená trvalé místo pro podnikání, jehož prostřednictvím podnik zcela nebo zčásti provozuje svou činnost.

 

2. Výraz “stálá provozovna” zahrnuje zejména:

a) místo vedení;

b) pobočka

c) kancelář;

d) továrna

e) dílna;

f) důl, ropný nebo plynový vrt, lom nebo jiné místo těžby přírodních zdrojů

A

g) farma, ranč nebo lesnictví.

 

3. Staveniště, montáž nebo bagrovací místo je stálou provozovnou, jen pokud její doba trvání přesáhne 12 měsíců.

 

4. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku se má za to, že výraz „stálá provozovna“ nezahrnuje

a) zařízení se používá výhradně za účelem skladování, vystavení nebo dodání zboží nebo zboží se zařízení používá pouze za účelem skladování, vystavení nebo dodání zboží nebo zboží patřícího podniku;

b) zboží nebo zboží patřící podniku jsou skladovány pouze za účelem skladování, vystavení nebo dodání. zboží patřící podniku je skladováno pouze za účelem uskladnění, vystavení nebo dodání;

c) zboží ve vlastnictví podniku je skladováno výhradně za účelem zpracování jiným podnikem;

d) stálé místo podnikání se používá výhradně za účelem nákupu zboží nebo shromažďování informací pro podnik

e) trvalé místo k podnikání slouží výhradně k provozování jiné činnosti přípravného nebo pomocného charakteru pro podnik

f) stálé místo k podnikání se používá výhradně pro účely provozování činností uvedených v písmenech a) až e), za předpokladu, že celková činnost stálého místa k podnikání vyplývající z takové kombinace zůstává přípravným nebo pomocného charakteru přípravného nebo pomocného charakteru.

 

5. Bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2, pokud osoba – jiná než zástupce s nezávislým postavením, na kterého se vztahuje odstavec 6 – jedná jménem podniku a má ve smluvním státě, na který se vztahuje odstavec 6 – jedná jménem podniku podnik a má ve smluvním státě obvyklé

b) pokud osoba – jiná než nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 6 – jedná jménem podniku a má a obvykle vykonává pravomoc ve smluvním státě uzavírat smlouvy jménem podniku , že

má se za to, že podnik má v tomto státě stálou provozovnu pro všechny činnosti, které pro podnik vykonává, pokud se činnosti takové osoby neomezují na činnosti uvedené v odstavci 4 a které, jsou-li vykonávány prostřednictvím trvalého místa podnikání, by nedovolovalo považovat toto místo podnikání za stálou provozovnu podle ustanovení uvedeného odstavce.

 

6. Nepředpokládá se, že podnik má stálou provozovnu ve smluvním státě jen proto, že vykonává svou činnost pouze z toho důvodu, že v tomto státě provozuje činnost prostřednictvím makléře, generálního komisionáře nebo jakéhokoli jiného zástupce nezávislého státu za předpokladu, že tyto osoby jednají v rámci své běžné činnosti.

 

7. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem jednoho smluvního státu, ovládá společnost nebo je ovládána společností, která je rezidentem druhého smluvního státu nebo vykonává činnost v tomto druhém státě (ať již prostřednictvím stálé provozovny nebo jinak), není skutečností, že společnost, která je rezidentem jednoho smluvního státu, ovládá společnost nebo je ovládána společností, která je rezidentem druhého smluvního státu nebo která vykonává činnost v tomto druhém smluvním státě (ať už prostřednictvím stálé provozovny nebo jinak), sama o sobě nepředstavuje stálá provozovna druhé společnosti.

 

článek 6

PŘÍJMY Z MAJETKU

1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z nemovitého majetku (včetně příjmů ze zemědělství nebo lesnictví) umístěného v druhém majetku (včetně příjmů ze zemědělství nebo lesnictví) umístěného ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

 

2. Výraz “nemovitý majetek” bude mít takový význam, jaký má podle práva smluvního státu, ve kterém je dotyčný majetek umístěn. nachází se. Tento pojem v každém případě zahrnuje majetkové příslušenství nemovitého majetku, hospodářských zvířat a zařízení používaného v zemědělství a lesnictví, na které se vztahují ustanovení soukromého práva týkající se pozemkového vlastnictví, užívání nemovitého majetku a práv na platby za práva na proměnlivé nebo pevné platby za těžba nebo koncese k těžbě ložisek nerostných surovin, pramenů a

ložiska nerostů, prameny a další přírodní zdroje; lodě, čluny a letadla se nepovažují za lodě, čluny a letadla se nepovažují za nemovitost.

 

3. Ustanovení odstavce 1 se použije na příjmy z přímého využívání, pronájmu nebo leasingu, jakož i z jakékoli jiné formy využívání nemovitostí.

 

4. Ustanovení odstavců 1 a 3 se použijí i na příjmy z nemovitosti podniku.

 

článek 7

ZISK SPOLEČNOSTI

1. Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění pouze v tomto státě, ledaže podnik vykonává svou činnost ve druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna. nacházející se v něm. Pokud podnik vykonává činnost tímto způsobem, mohou být zisky, které lze přičíst stálé provozovně podle ustanovení odstavce 2, zdaněny ve druhém státě.

 

2. Pro účely tohoto článku a článku 22 jsou zisky, které lze v každém smluvním státě přičíst stálé provozovně uvedené v odstavci 1, ty zisky, které by mohla realizovat, zejména ve svých vnitřních transakcích s jinými částmi vnitřní transakce s jinými částmi podniku, pokud by tvořil samostatný a nezávislý podnik zabývající se stejnými nebo podobnými činnostmi za stejných nebo podobných podmínek, s přihlédnutím k vykonávaným funkcím, používaným aktivům a rizikům, která podstupuje stejný nebo obdobné podmínky s ohledem na vykonávané funkce, používaný majetek a rizika, která podnik prostřednictvím stálé provozovny a ostatních součástí podniku přebírá.

 

3. Pokud v souladu s odstavcem 2 smluvní stát upraví zisky, které lze přičíst stálé provozovně podniku stálou provozovnu podniku jednoho smluvního státu a odpovídajícím způsobem zdaní zisky podniku, které byly zdaněny ve druhém státě, tento druhý stát přiměřeně upraví výši daně, která byla daň, která byla z těchto zisků vyměřena v rozsahu nezbytném k vyloučení dvojího zdanění těchto zisků. Při stanovení takové úpravy se příslušné úřady smluvních států budou podle potřeby vzájemně konzultovat.

 

4. Pokud zisky zahrnují položky příjmů, o nichž se pojednává samostatně v jiných článcích této úmluvy, nebudou ustanovení těchto článků dotčena ustanoveními tohoto článku.

 

článek 8

NÁMOŘNÍ, VNITŘNÍ A LETECKÁ NAVIGACE

1. Zisky z provozování lodí nebo letadel v mezinárodní dopravě podléhají zdanění pouze ve smluvním státě, ve kterém je umístěno místo skutečného vedení podniku.

 

2. Zisky z provozování plavidel vnitrozemské plavby podléhají zdanění pouze ve smluvním státě, ve kterém je ve smluvním státě, ve kterém je umístěno sídlo skutečného vedení podniku.
3. Je-li místo skutečného vedení podniku námořní nebo vnitrozemské plavby na palubě lodi nebo člunu, je tímto místem skutečného vedení loď, má se za to, že místo podnikání je ve smluvním státě, ve kterém je domovský přístav tohoto se nachází loď nebo člun, popř loď nebo člun, nebo není-li domovský přístav, ve smluvním státě, jehož je provozovatel lodi nebo člunu rezidentem.

 

4. Ustanovení odstavce 1 se vztahuje i na zisky z účasti v poolu, společném podniku nebo mezinárodní provozní organizaci.

 

článek 9

SPOJENÉ PODNIKY

1. Kde

a) podnik jednoho smluvního státu se přímo nebo nepřímo účastní řízení, kontroly nebo kapitálu podniku druhého smluvního státu, nebo

b) tytéž osoby se přímo nebo nepřímo podílejí na řízení, kontrole nebo kapitálu podniku jednoho smluvního státu a podniku druhého smluvního státu, a v obou případech jsou tyto dva podniky propojeny ve svých obchodních nebo finančních vztazích za podmínek dohodnutých nebo uložených, které se liší od těch, které by byly dohodnuty mezi nezávislými zisky, které by bez těchto podmínek získal jeden z podniků, ale ve skutečnosti by je nemohl vydělat druhý z důvodu těchto podmínek mohou být zahrnuty do zisku tohoto podniku a odpovídajícím způsobem zdaněny.

 

2. Pokud jeden smluvní stát zahrne do zisků podniku tohoto státu – a zdaní podle toho – zisky, z nichž byl podnik druhého smluvního státu zdaněn v tomto druhém státě, a zisky byly zdaněny v tomto druhém státě, pak zisky budou zdaněny v tomto druhém státě. zisky, ze kterých byl podnik druhého smluvního státu zdaněn v tomto druhém státě, a takto zahrnuté zisky jsou zisky, které by připadly podniku prvního smluvního státu, kdyby podmínky ujednané mezi těmito dvěma podniky byly tyto které by byly dohodnuty mezi nezávislými podniky, druhý stát přiměřeně upraví výši daně uvalené na tyto zisky. Při určování takové úpravy se náležitě přihlédne k ostatním ustanovením této úmluvy a v případě potřeby se příslušné úřady příslušných úřadů smluvních států vzájemně poradí.

 

článek 10

DIVIDENDY

1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem jednoho smluvního státu, rezidentovi druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

 

2. Tyto dividendy však mohou být také zdaněny ve smluvním státě, jehož je společnost vyplácející dividendy rezidentem, a podle zákonů tohoto státu, ale pokud je skutečný vlastník dividend rezidentem druhého smluvního státu, daň takto stanovená nepřesáhne

a) 5 procent z hrubé částky dividend, pokud je skutečným vlastníkem společnost (jiná než osobní společnost), která přímo vlastní alespoň 10 procent kapitálu společnosti vyplácející dividendy

nebo 0 procent z hrubé částky dividend, pokud skutečný vlastník přímo a nepřetržitě drží nepřetržitě po dobu alespoň 12 měsíců alespoň 10 procent kapitálu společnosti vyplácející dividendy nebo vyplácející dividendy nebo účast s pořizovací cenou alespoň 1 200 000 EUR ve společnosti vyplácející dividendy;

(b) 15 procent z hrubé částky dividend ve všech ostatních případech.

Tento odstavec nemá vliv na zdanění společnosti s ohledem na zisky použité k výplatě dividend.

 

3. Pojem “dividendy” použitý v tomto článku znamená příjmy z akcií, jouissance akcií nebo opčních listů, důlních akcií, důlních akcií, zakladatelských akcií nebo jiných podílů na zisku, s výjimkou pohledávek, jakož i příjmy z jiných příjmů z jiných akcií, které podléhá stejnému zdanění jako příjem z akcií podle právních předpisů státu, jehož je distribuční společnost je rezidentem.

 

4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, pokud skutečný vlastník dividend, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává podnikatelskou činnost ve druhém smluvním státě, jehož je společnost vyplácející dividendy rezidentem, prostřednictvím své podnikatelské činnosti prostřednictvím stálé provozovny. se tam nachází a podíl, z něhož jsou dividendy vypláceny, je fakticky spojen s takovou stálou provozovnou. je s ním účinně spojena. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7.

 

5. Pokud společnost, která je rezidentem jednoho smluvního státu, pobírá zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu, tento druhý stát nesmí uvalit žádnou daň na dividendy vyplácené touto společností, s výjimkou případů, kdy jsou tyto dividendy vypláceny rezidentovi tohoto druhého státu. jiný stát vyplácené rezidentovi tohoto druhého státu nebo v rozsahu, v jakém je podíl, na který se dividendy vztahují, fakticky spojen se stálou provozovnou umístěnou v tomto druhém státě, ani ukládat žádnou daň v souvislosti se zdaněním nerozdělených zisků společnosti, i když vyplacené dividendy nebo nerozdělené zisky sestávají z vyplacených nebo nerozdělené zisky sestávají zcela nebo částečně ze zisků nebo příjmů pocházejících v tomto druhém státě.

 

článek 11

ZÁJMY

1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a skutečně vlastněné rezidentem druhého smluvního státu podléhají zdanění pouze v tomto druhém státě.

 

2. Výraz “úroky”, jak je použit v tomto článku, označuje příjem z pohledávek všeho druhu, ať už jsou či nejsou zajištěny hypotékou nebo hypotečním úvěrem, ať už jsou či nejsou zajištěny hypotékou, a bez ohledu na to, zda mají právo podílet se na ziscích dlužníka či nikoli, a konkrétní příjem z veřejné prostředky a dluhopisy, včetně prémií a cen s nimi spojených. Sankce za prodlení s platbou nejsou sankcemi za prodlení, nepovažují se za úroky ve smyslu tohoto oddílu.

 

3. Ustanovení odstavce 1 se nepoužijí, pokud skutečný vlastník úroku, který je rezidentem některého smluvního státu, vykonává jednoho smluvního státu vykonává činnost ve druhém smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj prostřednictvím stálé provozovny, která se tam nachází, a pohledávka, z níž jsou úroky placeny, je fakticky spojena s s tím efektivně spojeny. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7.

 

4. Předpokládá se, že úroky mají zdroj ve smluvním státě, pokud je plátce rezidentem tohoto smluvního státu Stát. Má-li však plátce úroků, ať je rezidentem některého smluvního státu či nikoli, v jednom smluvním státě stálou provozovnu v jednom smluvním státě, v souvislosti s níž vzniklo zadlužení, z něhož jsou úroky placeny, a která úroky, má se za to, že tyto úroky vznikly ve státě, ve kterém je umístěna stálá provozovna.

 

5. Je-li z důvodu zvláštního vztahu mezi dlužníkem a skutečným vlastníkem nebo mezi nimi a třetími osobami výše úroku s přihlédnutím k pohledávce, za kterou jsou placeny, u třetích osob, je výše úroku, s ohledem na pohledávku, za kterou je hrazena, přesahuje pohledávku, kterou by se dlužník a skutečný vlastník dohodli, kdyby takový vztah neexistoval, použijí se ustanovení tohoto článku pouze na posledně uvedenou částku. V takovém případě část plateb, která ji přesahuje, bude zdaněna podle právních předpisů každého smluvního státu s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.

 

článek 12

POPLATKY

1. Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě a skutečně vlastněné rezidentem druhého smluvního státu podléhají zdanění pouze v tomto druhém státě.

 

2. Výraz „licenční poplatky“, jak je použit v tomto článku, označuje platby jakéhokoli druhu přijaté za použití nebo právo na použití nebo právo na použití jakéhokoli autorského práva k literárnímu, uměleckému nebo vědeckému dílu, včetně kinematografických filmů, nebo vědecká práce, včetně filmů, patentu, ochranné známky, designu nebo modelu, plánu, receptury nebo tajného plánu, receptury nebo postupu a pro informace týkající se zkušeností v průmyslové, obchodní nebo vědecké oblasti komerční nebo vědecké oblasti.

 

3. Ustanovení odstavce 1 se nepoužijí, pokud skutečný vlastník licenčních poplatků, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává podnikatelskou činnost ve druhém smluvním státě, v němž mají licenční poplatky zdroj, prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, a pokud má právo nebo majetek je s takovou stálou provozovnou fakticky spojena. je s ním účinně spojena. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7.

 

4. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj ve smluvním státě, pokud je plátcem rezident tohoto státu. Pokud však osoba platící licenční poplatky, ať už je rezidentem některého smluvního státu či nikoli, má v některém státě stálou provozovnu, za kterou je poplatník povinen licenční poplatky platit, má se za to, že licenční poplatky mají zdroj ten stát stálá provozovna, v souvislosti s níž vznikla povinnost platit licenční poplatky a kterou nese plátce licenčních poplatků, předpokládá se, že tyto licenční poplatky mají zdroj ve státě, ve kterém je stálá provozovna umístěna.

 

5. Pokud z důvodu zvláštního vztahu mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo mezi nimi oběma a výše licenčních poplatků s ohledem na službu, za kterou jsou placeny, přesahuje částku, pro kterou jsou licenčními poplatky převyšuje s přihlédnutím k plnění, za něž se platí, částku, kterou by si povinný a skutečný vlastník ujednali, kdyby takový vztah neexistoval, ustanovení tohoto článku se použijí pouze na posledně uvedenou částku. V takovém případě část plateb, která ji přesahuje, zůstane platbami zdaněna podle právních předpisů každého smluvního státu s přihlédnutím k ostatním ustanovením této úmluvy.

 

článek 13

KAPITÁLOVÉ ZISKY

 

1. Zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze zcizení nemovitého majetku uvedeného v článku 6 a umístěného ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě .

 

2. Zisky ze zcizení movitého majetku, který je součástí obchodního majetku stálé provozovny, kterou má podnik jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, včetně takových zisků ze zcizení této stálé provozovny (samotné nebo s celým podnikem) mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

 

3. Zisky ze zcizení lodí nebo letadel provozovaných v mezinárodní dopravě, plavidel vnitrozemské plavby nebo movitého majetku souvisejícího s provozováním takových lodí, letadel nebo plavidel podléhají zdanění pouze v (b) zdanitelném příjmu smluvního státu, ve kterém je místo efektivního řízení podniku.

 

4. Zisky ze zcizení akcií, akcií nebo podobných práv ve společnosti, jejíž majetek je majetkem umístěným v jednom smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto smluvním státě.

 

5. Zisky ze zcizení jakéhokoli jiného majetku, než který je uveden v odstavcích 1, 2, 3 a 4, podléhají zdanění pouze ve smluvním státě, jehož je převodce rezidentem.

 

článek 14

PŘÍJMY ZA ZAMĚSTNÁNÍ

1. S výhradou ustanovení článků 15, 17 a 18 podléhají platy, mzdy a jiné podobné odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z důvodu zaměstnání, zdanění pouze v tomto státě, pokud rezident tohoto státu není státním příslušníkem jiného smluvního státu. Stát. pobírané rezidentem jednoho smluvního státu z důvodu zaměstnání podléhají zdanění pouze v tomto státě, pokud zaměstnání není zaměstnáním vykonáváno ve druhém smluvním státě. Je-li zaměstnání vykonáváno v tomto státě, mohou být odměny za něj obdržené zdaněny v tomto druhém státě.

 

2. Bez ohledu na ustanovení odstavce 1, odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z důvodu zaměstnání vykonávaného ve druhém smluvním státě, podléhají zdanění pouze v prvně uvedeném státě, pokud

 

a) příjemce je přítomen v druhém státě po dobu nebo období nepřesahující v úhrnu 183 dnů v jakémkoli dvanáctiměsíčním období začínajícím nebo končícím v dotyčném kalendářním roce a

(b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo jménem zaměstnavatele, který není rezidentem druhého státu, a

c) odměny nejdou k tíži stálé provozovny, kterou má zaměstnavatel ve druhém státě.

 

3. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku mohou být odměny pobírané za zaměstnání vykonávané na palubě lodi, letadla nebo silničního vozidla provozovaného v mezinárodní dopravě nebo na palubě plavidla používaného pro vnitrozemskou plavbu vnitrozemskou plavbou, mohou být zdaněny ve smluvním státě ve kterém se nachází místo skutečného vedení podniku.

 

článek 15

TANTIEMS

Tantiémy a jiné podobné platby, které pobírá rezident jednoho smluvního státu jako člen představenstva jako člen představenstva nebo dozorčí rady společnosti, která je rezidentem druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

 

článek 16

UMĚLCI A SPORTOVCI

1. Bez ohledu na ustanovení článků 7 a 14 příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z osobních činností vykonávaných ve druhém smluvním státě jako bavič, jako je divadelní, filmový, rozhlasový nebo rozhlasový nebo televizní umělec nebo hudebník, nebo jako sportovec může být zdaněn v tomto druhém státě.

.

2. Jsou-li příjmy z činností, které umělec nebo sportovec vykonává osobně a v této funkci, připsány nikoli samotnému baviči nebo sportovci, ale jiné osobě, lze tyto příjmy zdanit bez ohledu na ustanovení článků 7 a 14, lze tyto příjmy zdanit v smluvní stát, ve kterém bavič nebo sportovec vykonává činnosti pokračoval.

.

článek 17

DŮCHODY

1. S výhradou ustanovení odstavce 2 článku 18 penze a jiné podobné odměny vyplácené rezidentovi jednoho smluvního státu z důvodu předchozího zaměstnání podléhají zdanění pouze v tomto státě.

 

2. Bez ohledu na ustanovení odstavce 1 penze a jiné částky vyplácené podle právních předpisů o sociálním zabezpečení jednoho smluvního státu rezidentovi tohoto státu podléhají zdanění pouze v tomto státě. právní předpisy o sociálním zabezpečení smluvního státu podléhají zdanění pouze v tomto státě.

 

3. Bez ohledu na ustanovení odstavce 1 nepodléhají penze a jiné podobné odměny (včetně odměn (včetně jednorázových plateb) majících zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentovi druhého smluvního státu zdanění ve druhém smluvním státě, pokud jsou takové platby odvozené z příspěvků, dávek nebo příspěvků pojistného, dávek nebo pojistného placených do plánu penzijního připojištění příjemcem nebo jeho jménem, nebo příspěvků placených z příspěvků, dávek, pojistného nebo dotací placených zaměstnavatelem do domácího plánu, a pokud takové příspěvky, příspěvky, pojistné nebo dotace byly skutečně zdaněny v prvně uvedeném smluvním státě.

 

článek 18

VEŘEJNÉ KANCELÁŘE

1. a) Platy, mzdy a jiné podobné odměny vyplácené jedním smluvním státem nebo jeho místním úřadem fyzické osobě za služby prokázané tomuto státu nebo místnímu úřadu podléhají zdanění pouze v tomto státě.

(b) Takové platy, mzdy a jiné podobné odměny však podléhají zdanění pouze ve druhém smluvním státě, pokud jsou služby prokazovány v tomto státě a fyzická osoba je rezidentem tohoto státu.

Uveďte, kdo:

(i) je státním příslušníkem tohoto státu, nebo

(ii) nestal se rezidentem tohoto státu pouze za účelem poskytování služeb.

 

2. a) Bez ohledu na ustanovení odstavce 1 důchody a jiné podobné odměny vyplácené a

a) Bez ohledu na ustanovení odstavce 1 penze a jiné podobné odměny vyplácené jedním smluvním státem nebo jeho místním úřadem, buď přímo, nebo z fondů jimi zřízených, osobě, která se stala rezidentem tohoto státu pouze za účelem účel poskytování služeb. nebo z prostředků jimi vytvořených fyzické osobě za služby poskytované tomuto státu nebo místnímu úřadu podléhají zdanění pouze v tomto státě.

(b) Tyto penze a jiné podobné odměny však podléhají zdanění pouze ve druhém smluvním státě, jestliže fyzická osoba je rezidentem tohoto státu a je státním příslušníkem tohoto státu.

 

3. Ustanovení článků 14, 15, 16 a 17 se použijí na platy, mzdy, důchody a jiné podobné odměny vyplácené za služby poskytované jednotlivci. odměny vyplácené za služby prokázané v souvislosti s podnikatelskou činností vykonávanou některým smluvním státem nebo státem nebo jeho místním úřadem.

 

článek 19

STUDENTI

Částky vyplácené studentovi nebo stážistovi, který je nebo bezprostředně před návštěvou jednoho smluvního státu byl rezidentem tohoto státu za služby prokázané v rámci podnikatelské činnosti vykonávané některým smluvním státem nebo jeho místním úřadem. státu, který je rezidentem druhého smluvního státu a který se zdržuje v prvně uvedeném státě pouze za účelem studia. vzdělání nebo výcvik, které obdrží na pokrytí svých výdajů na výživu, vzdělání nebo výcvik, nepodléhají zdanění v tomto státě, pokud jsou státem, za předpokladu, že pocházejí ze zdrojů mimo tento stát

 

článek 20

JINÝ PŘÍJEM

1. Příjmy rezidenta jednoho smluvního státu, ať mají zdroj kdekoli, o kterých se nepojednává v předchozích článcích této smlouvy, podléhají zdanění pouze v tomto státě. předchozí články této smlouvy podléhají zdanění pouze v tomto státě.

 

2. Ustanovení odstavce 1 se nepoužijí na příjmy jiné než příjmy z nemovitého majetku, jak je definován v majetku definovaném v čl. 6 odst. 2, pokud příjemce těchto příjmů, který je rezidentem některého smluvního státu, vykonává podnikatelskou činnost ve Smluvní stát vykonává svou činnost ve druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna a je tam umístěna, a právo nebo majetek, z nichž se vyplácejí příjmy, je fakticky spojeno s touto stálou provozovnou. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7.

 

článek 21

ŠTĚSTÍ

1. Majetek představovaný nemovitým majetkem uvedeným v článku 6 vlastněným rezidentem jednoho smluvního státu a umístěným ve druhém smluvním státě může být zdaněn v tomto druhém státě.

 

2. Kapitál představovaný movitým majetkem tvořícím součást provozního majetku stálé provozovny, kterou má podnik jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, může být zdaněn v tomto druhém státě.

 

3. Kapitál představovaný loděmi a letadly provozovanými v mezinárodní dopravě, plavidly používanými pro vnitrozemskou plavbu a movitým majetkem souvisejícím s provozováním takových lodí, letadel nebo plavidel podléhá zdanění pouze ve smluvním státě, ve kterém je místo skutečného vedení podnik se nachází.

 

4. Všechny ostatní části kapitálu rezidenta jednoho smluvního státu podléhají zdanění pouze v tomto státě.

článek 22

ODSTRANĚNÍ DVOJÍHO ZDANĚNÍ

1. S výhradou ustanovení lucemburských zákonů týkajících se vyloučení dvojího zdanění, která nemají vliv na jeho obecný princip, bude dvojí zdanění vyloučeno následujícím způsobem

a) Pokud rezident Lucemburska pobírá příjem nebo vlastní kapitál, který může být v souladu s ustanoveními této smlouvy zdaněn v Andoře, Lucembursko osvobodí takový příjem nebo majetek od daně s výhradou ustanovení této smlouvy. příjem nebo kapitál, s výhradou ustanovení pododstavců b) a c), ale může pro účely výpočtu výše zdanění zbytku příjmu nebo majetku rezidenta, uplatňují stejné sazby daně, jako kdyby příjem nebo kapitál nebyl osvobozen.

b) Když rezident Lucemburska obdrží položky příjmů, které v souladu s ustanoveními článků 10 a 16 mohou být zdaněny v Andoře, Lucembursko uplatní daň z příjmu fyzických osob nebo daň z příjmu fyzických osob nebo z daně z příjmu společenství tohoto rezidenta, odpočet částky rovnající se dani zaplacené v Andoře. Tento odpočet však nesmí přesáhnout část daně vypočtené před srážkou odpovídající těmto položkám příjmů. odpočet odpovídající těmto položkám příjmů obdrženým v Andoře.

c) Ustanovení písmene a) se nevztahují na přijaté příjmy nebo kapitál vlastněný společností rezidentem Lucemburska, kde Andorra uplatňuje ustanovení této smlouvy k osvobození takového příjmu nebo osvobození takového příjmu nebo majetku od daně nebo na takový příjem uplatňuje ustanovení odstavce 2 článku 10.

 

2. S výhradou ustanovení zákonů Andorry o vyloučení dvojího zdanění, která nemají vliv na obecný princip tohoto principu, bude dvojí zdanění vyloučeno takto:

a) Pokud rezident Andorry pobírá příjem nebo vlastní kapitál, který může být v souladu s ustanoveními této smlouvy zdaněn také v Lucembursku, Andorra umožní daňovému rezidentovi odpočet z daně, kterou vybírá od tohoto rezidenta částku rovnající se dani z příjmu nebo kapitálu zaplacené v Lucembursku. Tento odpočet však nesmí přesáhnout část andorrské daně vypočtené před srážkou, která odpovídá příjmu nebo majetku zdanitelnému v Lucembursku.

(b) Pokud podle ustanovení smlouvy rezident Andorry pobírá příjem nebo vlastní kapitál osvobozený od daně v Andoře, může Andorra přesto pro účely výpočtu daně splatné z ostatních složek příjmu nebo kapitál tohoto rezidenta, vzít v úvahu osvobozený příjem nebo osvobozený příjem nebo kapitál.

 

článek 23

NEDISKRIMINACE

1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou ve druhém smluvním státě podrobeni žádnému zdanění ani žádným povinnostem s tím spojeným, které jsou nebo zatěžují více než ty, kterým podléhají státní příslušníci tohoto druhého státu za stejných okolností, zejména pokud jde o bydliště, nebo mohou být podrobeny. Toto ustanovení se vztahuje na každou osobu, která není státním příslušníkem smluvního státu a není státním příslušníkem žádného smluvního státu. Toto ustanovení se bez ohledu na ustanovení článku 1 použije na osoby, které nejsou rezidenty jednoho nebo obou smluvních států.

 

2. Zdanění stálé provozovny, kterou má podnik jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém státě méně příznivě posouzeno než zdanění podniků tohoto druhého státu vykonávajících stejnou činnost. vykonávající stejnou činnost. Toto ustanovení nebude vykládáno tak, že požaduje, aby jeden smluvní stát přiznával rezidentům druhého smluvního státu osobní úlevy, úlevy a snížení daně na základě Toto ustanovení nebude vykládáno tak, že požaduje, aby jeden smluvní stát přiznával rezidentům druhého smluvního státu osobní úlevy, úlevy a snížení pro daňové účely z důvodu osobního stavu nebo rodinných povinností, které přiznává svým vlastním rezidentům.

.

3. Pokud ustanovení odstavce 1 článku 9, odstavce 5 článku 11 nebo odstavce 5 článku 12 nejsou 5 článku 12, použijí se úroky, licenční poplatky a jiné výdaje placené podnikem smluvního státu smluvnímu státu rezidentovi druhého smluvního státu budou pro účely stanovení zdanitelných zisků tohoto podniku za stejných podmínek, jako kdyby byly vypláceny rezidentovi dříve uvedeného státu. Rovněž, dluhy podniku jednoho smluvního státu vůči rezidentovi druhého smluvního státu budou odčitatelné při určování zdanitelného kapitálu tohoto podniku za stejných podmínek, jako kdyby byly smluvně sjednány s rezidentem dříve uvedeného státu.

 

4. Podniky smluvního státu, jejichž kapitál je zcela nebo zčásti, přímo nebo nepřímo vlastněné nebo ovládané, přímo či nepřímo, jedním nebo více rezidenty druhého smluvního státu, nebudou podrobeny v prvně uvedeném státě žádnému zdanění nebo povinnostem s tím spojeným žádnému zdanění nebo povinnostem s tím spojeným, které jsou jiné nebo více zatěžující než zdanění a související požadavky, kterým jiné podobné podniky prvně zmíněného státu podléhají nebo mohou podléhat jiné podobné podniky prvně zmíněného státu.

 

5. Ustanovení tohoto článku se bez ohledu na ustanovení článku 2 použijí na daně všeho druhu a označení. povahu nebo popis.

 

článek 24

POSTUP VZÁJEMNÉ DOHODY

1. Pokud se osoba domnívá, že jednání jednoho nebo obou smluvních států mít za následek nebo bude mít za následek zdanění, které není v souladu s ustanoveními této smlouvy, může bez ohledu na opravné prostředky stanovené vnitrostátním právem těchto států předložit svůj případ příslušnému úřadu smluvního státu, jehož je rezidentem nebo, spadá-li jeho případ podle čl. 23 odst. 1, do smluvního státu, jehož je státním příslušníkem. státu, jehož je státním příslušníkem. Případ musí být předložen do tří let od prvního oznámení o opatření, které vede ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními úmluvy.

 

2. Pokud se příslušný orgán jeví jako oprávněná a není-li sám schopen dospět k uspokojivému řešení, bude se snažit věc vyřešit. vyřešit případ vzájemnou dohodou s příslušným úřadem druhého smluvního státu s ohledem na smluvní stát, za účelem vyhnutí se zdanění, které není v souladu se Smlouvou. Dohoda se použije bez ohledu na lhůty stanovené vnitrostátním právem smluvních států.

 

3. Příslušné úřady smluvních států se vynasnaží vzájemnou dohodou vyřešit jakékoli obtíže nebo pochybnosti nebo vyřešit jakékoli pochybnosti týkající se výkladu nebo aplikace Smlouvy. Mohou také společně konzultovat za účelem vyloučení dvojího zdanění v případech, které nejsou upraveny ve Smlouvě.

 

4. Příslušné úřady smluvních států mohou mezi sebou komunikovat přímo, a to i prostřednictvím smíšeného výboru složeného z takových úřadů nebo jejich zástupců, za účelem dosažení dohody popsané v předchozích odstavcích.

 

článek 25

VÝMĚNA INFORMACÍ

 

1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat takové informace, které jsou předvídatelně důležité pro provádění ustanovení této smlouvy nebo pro správu nebo prosazování vnitrostátních právních předpisů týkajících se daní každého druhu a popisu ukládaných jménem daní každého druhu a popis uložený jménem smluvních států nebo jejich místních úřadů v rozsahu, v jakém místní úřady, pokud zdanění podle nich není v rozporu se Smlouvou. Výměna informací není omezena články 1 a 2.

 

2. S informacemi obdrženými podle odstavce 1 smluvním státem bude zacházeno jako s tajnými stejně jako s informacemi získanými podle vnitrostátních právních předpisů tohoto státu a budou zpřístupněny pouze osobám nebo osobám nebo orgánům (včetně soudů a správních orgánů), jichž se posouzení týká. nebo výběr daní uvedených v odstavci 1 vyměřování nebo vybírání daní uvedených v odstavci 1, v řízeních nebo stíháních týkajících se těchto daní, v rámci nebo při rozhodování o odvolání v souvislosti s těmito daněmi nebo při vymáhání kteréhokoli z výše uvedeného. Tyto osoby nebo orgány musí používat tyto informace pouze pro takové účely. Tyto informace mohou zveřejnit při veřejných soudních jednáních nebo v rozsudcích. soudních jednání nebo v rozsudcích.

 

3. Ustanovení odstavců 1 a 2 nelze v žádném případě vykládat tak, že ukládají smluvnímu státu povinnost

a) přijmout správní opatření v rozporu se zákony a správní praxí tohoto nebo druhého smluvního státu

b) poskytnout informace, které nelze získat podle zákonů nebo v běžném správním řízení tohoto nebo druhého smluvního státu

c) poskytovat informace, které by odhalily jakékoli obchodní, obchodní, průmyslové, obchodní nebo profesní tajemství nebo obchodní postup, nebo informace, jejichž zveřejnění by bylo v rozporu s veřejným pořádkem.

 

4. Jsou-li informace požadovány jedním smluvním státem v souladu s tímto článkem, druhý smluvní stát využije své pravomoci k získání požadovaných informací, i když tyto informace nepotřebuje pro své vlastní daňové účely. Na povinnost v předchozí větě se vztahují omezení podle odstavce 3 s výjimkou. pokud je pravděpodobné, že taková omezení zabrání smluvnímu státu sdělit informace pouze proto, že nemá na informacích žádný domácí zájem.

 

5. Ustanovení odstavce 3 nelze v žádném případě vykládat tak, že umožňuje smluvnímu státu odmítnout poskytnout informace státu odmítnout poskytnout požadované informace pouze proto, že tyto informace má v držení banka, jiná finanční banka, jiná finanční instituce, pověřenec nebo osoba jedná v zastoupení nebo jako správce nebo protože se informace týkají vlastnických práv osoby.

 

článek 26

ČLENOVÉ DIPLOMATICKÝCH MISÍ A KONZULÁRNÍCH ÚŘADŮ

Ustanovení této úmluvy se nedotýkají daňových výsad členů diplomatických misí nebo konzulárních úřadů, diplomatických misí nebo konzulárních úřadů a členů stálých delegací při mezinárodních organizacích v rámci mezinárodních organizací podle obecných pravidel mezinárodního práva nebo podle ustanovení zvláštních dohod. .

 

článek 27

VSTUP V PLATNOST

1. Každý ze smluvních států oznámí druhému písemně diplomatickou cestou dokončení postupů požadovaných jeho právními předpisy pro vstup této Úmluvy v platnost. postupy, které její právo vyžaduje pro vstup této úmluvy v platnost. Úmluva vstoupí v den přijetí posledního z těchto oznámení.

 

2. Úmluva se použije

a) pokud jde o daně srážené u zdroje, na příjmy přidělené 1. ledna nebo později v kalendářním roce bezprostředně následujícím po roce, ve kterém Smlouva vstoupí v platnost

b) pokud jde o ostatní daně z příjmu a z majetku, na daně splatné za každý daňový rok začínající 1. ledna nebo později kalendářního roku bezprostředně následujícího po roce, ve kterém Smlouva vstoupila v platnost, ve kterém úmluva vstoupí v platnost.

 

článek 28

ODMÍTNUTÍ ODPOVĚDNOSTI

1. Tato úmluva zůstane v platnosti, dokud nebude vypovězena některým smluvním státem. Každý smluvní stát může Úmluvu vypovědět diplomatickou cestou nejméně šest měsíců před koncem každého kalendářního roku. před koncem každého kalendářního roku.

 

2. Úmluva pozbývá účinnosti

a) pokud jde o daně srážené u zdroje, na příjmy přidělené 1. ledna kalendářního roku bezprostředně následujícího po roce, ve kterém byla podána výpověď, nebo později

b) pokud jde o ostatní daně z příjmu a kapitálové daně, na daně splatné za zdaňovací období počínající 1. ledna kalendářního roku bezprostředně následujícího po roce, ve kterém byla podána výpověď, nebo později. ve kterém je výpověď uvedena.

 

NA DŮKAZ ČEHOŽ níže podepsaní, řádně k tomu zmocnění, podepsali tuto úmluvu.

Dáno v Lucemburku dne 2. června 2014, ve dvou vyhotoveních, ve francouzštině a katalánštině

jazycích, přičemž obě znění mají stejnou platnost.