KONVENCE

Mezi Lucemburským velkovévodstvím a Brazilskou federativní republikou o zamezení dvojímu zdanění, pokud jde o daně z příjmu az majetku.

Lucemburské velkovévodství a Brazilská federativní republika, které si přejí uzavřít Úmluvu o zamezení dvojímu zdanění, pokud jde o daně z příjmu a z majetku,

se dohodli na následujících ustanoveních:

Článek 1

Kryté osoby

1. Tato úmluva se vztahuje na osoby, které jsou rezidenty jednoho smluvního státu nebo každého z obou států.

2. Rozumí se, že Úmluva se nevztahuje na příjmy nebo kapitál holdings s bydlištěm v Lucembursku, kteří požívají zvláštních daňových výhod podle platných lucemburských zákonů nebo podle lucemburských zákonů Platné lucemburské zákony nebo jakýkoli jiný podobný zákon, který může vstoupit v platnost v Lucembursku po podpisu úmluvy ani na příjmy, které rezident Brazílie pobírá z takových společností, ani na podíly těchto rezidentů v takových společnostech.

článek 2

Pokryté daně

1. Současné daně, na které se Smlouva vztahuje, jsou:

a) pokud jde o Lucemburské velkovévodství:

– Daň z příjmů fyzických osob;

– daň z příjmu společenství;

– zvláštní daň z poplatků;

– daň z bohatství;

– obecní obchodní daň po zisku a kapitálu z vykořisťování;

– daň z celkové mzdy;

– daň z nemovitosti;

(dále jen „lucemburská daň“);

b) v případě Brazilské federativní republiky:

– federální daň z příjmu a zisků jakéhokoli druhu s výjimkou daně z l ́

– Přebytečné transfery a na činnosti menšího významu;

(dále jen „brazilská daň“).

2. Smlouva se rovněž vztahuje na budoucí daně stejné nebo podobné povahy, které se přidávají k současným daním nebo k nim jsou nebo které je nahrazují.

článek 3

Obecné definice

1. Pro účely této úmluvy, pokud kontext nevyžaduje jinak:

a) výraz “Brazílie” znamená Brazilskou federativní republiku;

b) výraz “Lucembursko” znamená Lucemburské velkovévodství;

c) výrazy “jeden smluvní stát” a “jiný smluvní stát” označují podle kontextu Lucembursko nebo Brazílii;

d) výraz “osoba” zahrnuje jednotlivce, společnosti a jakékoli jiné skupiny osob;

e) výraz “korporace” označuje jakoukoli právnickou osobu nebo jakýkoli subjekt, který je pro daňové účely považován za korporaci; a

f) výrazy “podnik jednoho smluvního státu” a “podnik druhého smluvního státu” označují podnik provozovaný rezidentem jednoho smluvního státu a podnik provozovaný rezidentem druhého smluvního státu;

g) výraz “státní příslušníci” znamená:

I) všechny fyzické osoby, které mají státní příslušnost smluvního státu;

II) všechny právnické osoby, osobní společnosti a sdružení založené v souladu s právními předpisy platnými ve smluvním státě;

III) všechny právnické osoby, osobní společnosti a sdružení založené v souladu s právními předpisy platnými ve smluvním státě.

h) výraz “mezinárodní doprava” označuje jakoukoli dopravu lodí nebo letadlem provozovanou podnikem, jehož místo skutečného vedení je ve smluvním státě, s výjimkou případů, kdy je loď nebo letadlo provozováno pouze mezi místy ve druhém smluvním státě; „výraz „příslušný orgán“ znamená:

I) v Brazílii:

Ministr financí, ministr federálních daní nebo jimi pověření zástupci;

II) v Lucembursku:

Ministr financí nebo jeho řádně pověřený zástupce.

2. Pro účely aplikace smlouvy smluvním státem bude mít jakýkoli výraz, který není jinak definován, význam, který mu přiznává právo tohoto státu, kterým se řídí daně, které jsou předmětem definované smlouvy, význam, jaký má podle práva tohoto státu týkajícího se daní, které jsou předmětem této smlouvy, pokud není ve smlouvě definován výraz „daň“.

článek 4

Bydliště pro daňové účely

1. Pro účely této smlouvy výraz “rezident jednoho smluvního státu” označuje každou osobu, která podle právních předpisů tohoto státu podléhá zdanění v tomto státě z důvodu svého bydliště, bydliště, místa vedení nebo jakéhokoli jiného kritéria. podobného charakteru.

2. Je-li podle ustanovení odstavce 1 fyzická osoba považována za rezidenta v každém ze smluvních států, bude se případ řešit podle následujících pravidel:

a) Má se za to, že taková osoba má bydliště ve ‚smluvním státě‘, kde má trvalé bydliště. Pokud má stálý byt v každém ze smluvních států, považuje se za rezidenta toho smluvního státu, k němuž jsou její osobní a ekonomické vazby nejužší (středisko životních zájmů);

(b) Nelze-li určit ‚smluvní stát, ve kterém má taková osoba střed svých životních zájmů, nebo tento ‚smluvní stát není zaminován nebo ‚nemá-li‘ stálý domov v žádném ze smluvních států, bude předpokládá se, že je rezidentem toho smluvního státu, ve kterém se obvykle zdržuje;

(c) Pokud se taková osoba obvykle zdržuje v každém ze smluvních států nebo se obvykle nenachází v žádném z nich, předpokládá se, že je rezidentem toho smluvního státu, jehož je státním příslušníkem;

(d) Má-li taková osoba státní příslušnost každého ze smluvních států nebo nemá-li státní příslušnost žádného z nich, příslušné úřady smluvních států rozhodnou o otázce společné dohody.

3. Pokud se podle ustanovení odstavce 1 osoba jiná než fyzická osoba považuje za rezidenta v každém ze smluvních států, předpokládá se, že je rezidentem toho smluvního státu, ve kterém se nachází místo jejího skutečného vedení.

článek 5

Stálá provozovna

1. Pro účely této úmluvy výraz „stálá provozovna“ znamená a

trvalé místo podnikání, kde podnik vykonává zcela nebo zčásti svou podnikatelskou činnost.

2. Výraz „stálá provozovna“ zahrnuje zejména:

a) místo vedení;

b) pobočka;

c) kancelář;

d) továrna;

e) dílna;

f) důl, lom nebo jiná místa těžby přírodních zdrojů;

g) staveniště nebo montáž trvající déle než šest měsíců.

3. Za stálou provozovnu se nepovažuje, pokud:

(a) jsou „instalace používány výhradně za účelem skladování, „vystavování nebo dodání zboží nebo zboží patřícího „národnímu“. dises patřící ́podniku;

(b) zboží patřící podniku je skladováno výhradně za účelem skladování, vystavení nebo dodání;

c) zboží patřící podniku je skladováno pouze za účelem zpracování jiným podnikem;

(d) stálé obchodní zařízení se používá výhradně za účelem ‚nákupu zboží nebo shromažďování informací pro ‚podnik;

e) stálé obchodní zařízení slouží pro „podnik“ výhradně za účelem reklamy, poskytování „informací, vědeckého výzkumu nebo podobných činností, které mají přípravný nebo pomocný charakter.

4. Osoba jednající v jednom smluvním státě jménem podniku druhého smluvního státu, s výjimkou zástupce, který má nezávislé postavení uvedené v odstavci 5, se považuje za stálou provozovnu” v prvně uvedeném státě, pokud má v tomto státě Státní pravomoci, které v něm obvykle vykonává, mu umožňují uzavírat smlouvy jménem podniku, pokud se jeho činnost neomezuje na „nákup zboží pro podnik“. Má se však za to, že pojišťovna smluvního státu má a v druhém smluvním státě od okamžiku, kdy prostřednictvím zástupce nespadajícího do kategorie osob uvedených v odstavci 5 níže obdrží pojistné na území druhého smluvního státu nebo pojistí rizika na tomto území.

5. Nepředpokládá se, že by podnik jednoho smluvního státu měl stálou provozovnu ve druhém smluvním státě pouze proto, že tam provozuje svou činnost prostřednictvím makléře, prokuristy nebo jiného nezávislého zprostředkovatele, pokud takový osoby jednají v rámci své běžné obchodní činnosti.
6. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem jednoho smluvního státu, ovládá společnost nebo je ovládána společností, která je rezidentem druhého smluvního státu nebo která v tomto státě vykonává svou činnost (ať již prostřednictvím stálé provozovny, či nikoli), sama o sobě nestačí k tomu, aby se některá z těchto společností stala stálou provozovnou té druhé.
7. Předpokládá se, že podnik jednoho smluvního státu má stálou provozovnu v druhém smluvním státě, pokud tam vykonává činnost poskytování služeb umělcům a sportovcům uvedených v článku 17 této úmluvy.

článek 6

Příjem z nemovitosti

1. Příjmy z nemovitého majetku, včetně příjmů ze zemědělství nebo lesnictví, mohou být zdaněny ve smluvním státě, ve kterém je takový majetek umístěn.

2. (a) Výraz „nemovitý majetek“ bude definován v souladu s právem ‚smluvního státu, kde se daný majetek nachází.

(b) Tento výraz v každém případě zahrnuje příslušenství, mrtvá nebo hospodářská zvířata zemědělských a lesnických podniků, práva, na která se vztahují ustanovení soukromého práva týkající se vlastnictví půdy, „užívacího práva k nemovitostem a práva na proměnlivé nebo pevné licenční poplatky“. variabilní nebo fixní pro „těžbu nebo koncesi na těžbu nerostných ložisek, zdrojů a jiných přírodních zdrojů; lodě, čluny a letadla se nepovažují za nemovitost.

3. Ustanovení odstavce 1 se použije na příjmy z přímého „vytěžování, pronájmu nebo leasingu a z jakékoli jiné formy“ vytěžování nemovitého majetku.

4. Ustanovení odstavců 1 a 3 se použijí i na příjmy z nemovitostí k podnikání a na příjmy z nemovitostí sloužících k výkonu svobodného povolání.

článek 7

Zisky podniků

1. Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění pouze v tomto státě, pokud podnik nevykonává činnost ve druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna. Podniká-li podnik tímto způsobem, podléhají zisky podniku zdanění v druhém státě, avšak pouze v rozsahu, v jakém je lze přičíst uvedené stálé provozovně.
2. S výhradou ustanovení odstavce 3, kde ́podnik ́smluvního státu vykonává činnost ve druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, budou v každém smluvním státě této stálé provozovně přičítány zisky, kterých by dosáhla, kdyby tvořila samostatný a samostatný podnik provozující stejnou nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a jedná zcela samostatně s podnikem, jehož je stálou provozovnou, podnikem, jehož stálou provozovnou tvoří.

(3) Při výpočtu zisku stálé provozovny se připouští odpočet nákladů vynaložených pro účely stálé provozovny, včetně nákladů na hospodaření a vynaložených všeobecných správních nákladů.

4. Stálé provozovně se nepřičítá zisk z toho důvodu, že tato stálá provozovna má pouze – Stálé provozovně se nepřičítá zisk z důvodu, že stálá provozovna pouze nakupovala zboží pro podnik.
5. Pokud zisky zahrnují položky příjmů, o nichž se v jiných článcích této úmluvy pojednává odděleně, ustanovení těchto článků nebudou dotčena ustanoveními tohoto článku.

článek 8

Námořní a letecká navigace

1. Zisky pocházející z provozování lodí nebo letadel v mezinárodní dopravě podléhají zdanění pouze ve smluvním státě, ve kterém je umístěno místo skutečného vedení podniku.

2. Pokud je místo efektivního řízení podniku námořní plavby na palubě lodi, Má se za to, že se toto sídlo nachází ve smluvním státě, kde se nachází přístav připojení tohoto plavidla, nebo neexistuje-li přístav připojení, ve smluvním státě, jehož je provozovatel plavidla rezidentem.

3. Ustanovení odstavce 1 se použije i na zisky z účasti v poolu, společné operaci nebo mezinárodní provozní agentuře.

článek 9

Přidružené podniky

Kde:

a) podnik jednoho smluvního státu se přímo nebo nepřímo účastní řízení, kontroly nebo kapitálu podniku druhého smluvního státu, nebo

b) stejné osoby se přímo či nepřímo podílejí na řízení, kontrole popř kapitál podniku jednoho smluvního státu a podniku druhého smluvního státu a že v jednom a druhém případě jsou oba podniky ve svých obchodních nebo finančních vztazích vázány dohodnutými podmínkami druhý, oba podniky jsou ve svých obchodních nebo finančních vztazích vázány přijatými nebo uloženými podmínkami, které se liší od podmínek, které by byly uzavřeny mezi nezávislými podniky, zisky, které by bez těchto podmínek získal jeden z podniků podniků, ale mohl by ve skutečnosti nebyly uskutečněny z důvodu takových podmínek, mohou být zahrnuty do zisku tohoto podniku a příslušně zdaněny.

článek 10

Dividendy

1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem jednoho smluvního státu, rezidentovi druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

2. Tyto dividendy však mohou být zdaněny ve smluvním státě, jehož je společnost vyplácející dividendy rezidentem, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak takto uložená daň nepřesáhne:

a) 15 procent z hrubé částky dividend, pokud je příjemcem dividend společnost, která přímo disponuje alespoň 10 procenty kapitálu společnosti vyplácející dividendy;

(b) 25 procent z hrubé částky dividend ve všech ostatních případech. Tento odstavec nemá vliv na „zdanění zisku společnosti použité k výplatě dividend“.

3. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, pokud příjemce dividendy rezidentem jednoho smluvního státu, má ve druhém smluvním státě, jehož je společnost vyplácející dividendy rezidentem, stálou provozovnu, s níž je podíl, na který se dividendy vyplácejí, ve skutečnosti spojen s dividendami. V takovém případě se použijí ustanovení ́článku 7.

4. Výraz „dividendy“, jak je použit v tomto článku, označuje příjmy z akcií, jouissance akcií nebo opčních listů, důlních akcií, zakladatelských akcií nebo jiných podílů na zisku, s výjimkou nároků, jakož i příjmy z jiných akcií obdobné příjmu z akcií daňové právní předpisy státu, jehož je rozdělující společnost rezidentem.
5. Pokud má společnost, která je rezidentem Lucemburska, stálou provozovnu v Brazílii, může tato provozovna podléhat srážkové dani v souladu s brazilským právem.
   

Tato daň však nesmí přesáhnout 15 procent ze zisku stálé provozovny, stanoveného po zaplacení daně z příjmů právnických osob z uvedeného zisku.

6. Kde společnost, která je rezidentem jednoho smluvního státu, pobírá zisky nebo příjmy druhém smluvním státě, tento druhý stát nesmí uvalit žádnou daň na dividendy vyplácené společností osobám, které nejsou rezidenty tohoto druhého státu, ani ukládat žádnou daň, pokud jde o daň z nerozdělených zisků, na nerozdělené zisky tohoto druhého státu. společnost, i když vyplacené dividendy nebo nerozdělené zisky sestávají zcela nebo částečně ze zisků nebo příjmů plynoucích v tomto druhém státě.

7. Omezení uvedená v odstavci 2, pododstavci a a odstavci 5 se nevztahují na vyplacené dividendy a zisky do uplynutí pátého kalendářního roku následujícího po roce, ve kterém Smlouva vstoupí v platnost.

článek 11

Zájem

1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentovi druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

2. Tyto úroky však mohou být zdaněny ve smluvním státě, ze kterého pocházejí, a podle právních předpisů tohoto státu, avšak takto uložená daň nepřesáhne 15 procent hrubé částky úroků.

 

3. Bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2:

a) úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené vládě druhého smluvního státu, jeho politickému útvaru nebo agentuře (včetně finančních institucí), které jsou plně vlastněny touto vládou nebo politickým útvarem, budou osvobozeny od daní v první smluvní stát;

(b) úroky pocházející z veřejných prostředků a obligací vydaných vládou jednoho smluvního státu podléhají zdanění pouze v tomto státě;

c) sazba daně nesmí přesáhnout 10 procent, pokud jde o úroky z půjček a půjčky a úvěry poskytované na dobu minimálně 7 let bankovními institucemi a související s prodejem vybavení nebo se „studií, instalací nebo dodávkou průmyslového nebo vědeckého vybavení a také s veřejnými pracemi.

4. Pojem “úroky” použitý v této části znamená příjmy z veřejných prostředků, veřejné úvěrové závazky, ať již zajištěné hypotékami nebo doložkou o podílu na zisku, a nároky jakéhokoli druhu z doložky o podílu na zisku a pohledávky jakéhokoli druhu, jakož i všechny ostatní příjmy srovnatelné s příjmy z částek půjčených daní právní předpisy státu, ve kterém příjem pochází.

5. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, pokud příjemce úroků, který je rezidentem jednoho smluvního státu, má ve druhém smluvním státě, z něhož úroky pocházejí, stálou provozovnu, se kterou je fakticky spojen. stálá provozovna, s níž je pohledávka, z níž úroky plynou, fakticky spojena. V tomto případě se použijí ustanovení oddílů článku 7.

 

6. Omezení uvedená v odstavcích 2 a 3 se nevztahují na úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené stálé provozovně podniku druhého smluvního státu, který je umístěn ve třetím státě.

7. Předpokládá se, že úroky mají zdroj ve smluvním státě, je-li plátcem tento stát sám, jeho nižší správní útvar, místní úřad nebo rezident tohoto státu. Má-li však plátce úroků, bez ohledu na to, zda je nebo není rezidentem některého smluvního státu, v jednom smluvním státě stálý smluvní stát, má v jednom smluvním státě stálou provozovnu, v souvislosti s níž je půjčka, na kterou se vztahuje zaplacený úrok byl smluven a která nese náklady těchto úroků, předpokládá se, že tyto úroky mají zdroj ve smluvním státě, kde je umístěna stálá provozovna.

 

8. Jestliže v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi dlužníkem a věřitelem nebo které „jeden a druhý“ udržují s třetími osobami, výše zaplacených úroků s přihlédnutím k pohledávce, za kterou jsou placeny, přesahuje částku, která by byla sjednána na straně dlužníka a věřitele, pokud takové vztahy neexistují, použijí se ustanovení tohoto článku pouze na posledně uvedenou částku. V takovém případě část plateb, která ji přesahuje, bude zdaněna v souladu s právními předpisy každého smluvního státu as ohledem na ostatní ustanovení této smlouvy.

článek 12

Autorské poplatky

1. Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentovi druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

2. Tyto licenční poplatky však mohou být zdaněny ve ‚smluvním státě, ve kterém mají zdroj, a podle právních předpisů tohoto státu, avšak takto uložená daň nepřesáhne:

(a) 25 procent z hrubé částky licenčních poplatků odvozených z „užívání nebo udělení“ užívání ochranných známek, filmů a filmů nebo pásek televizního nebo rozhlasového vysílání;

(b) 15 procent z hrubé částky licenčních poplatků ve všech ostatních případech.

 

3. Pojem “licenční poplatky” použitý v této části znamená odměnu jakéhokoli druhu zaplacenou za příroda zaplatila za „použití nebo udělení užití autorských práv k literárnímu, uměleckému nebo vědeckému dílu, včetně filmů a filmů nebo pásek pro televizi nebo vysílání, d ́a patent, d ́a trademark, d ́a design nebo d ́a model , d ́a plan, d ́a formula nebo d ́a secret process, jakož i pro ́použití nebo udělení ́použitého ́ průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení a pro informace týkající se získaných zkušeností nebo studií v průmyslovém, obchodním nebo vědeckém pole.

 

4. Předpokládá se, že licenční poplatky pocházejí ze smluvního státu, pokud je dlužníkem tento stát sám, jeho nižší správní útvar, místní úřad nebo rezident tohoto státu. Pokud však plátce licenčních poplatků, ať je nebo není rezidentem některého smluvního státu, má v jednom smluvním státě stálou provozovnu, pro kterou mu vznikla povinnost licenční poplatky platit, a že náklady těchto licenčních poplatků nese stálá provozovna, má se za to, že tyto licenční poplatky mají zdroj ve smluvním státě, ve kterém je tato stálá provozovna umístěna.

 

5. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, pokud příjemce licenčních poplatků rezident jednoho smluvního státu, má ve druhém smluvním státě, z něhož mají licenční poplatky zdroj, stálou provozovnu, s níž je fakticky spojeno právo nebo majetek, z něhož licenční poplatky vznikají. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7.

 

6. Jestliže z důvodu zvláštních vztahů existujících mezi dlužníkem a věřitelem nebo které „jeden a druhý“ udržují se třetími osobami, bude výše placených licenčních poplatků s přihlédnutím ke službě, za kterou jsou placeny, taková, za kterou jsou zaplacená, přesahuje to, co by bylo dohodnuto mezi dlužníkem a věřitelem, pokud by takové vztahy neexistovaly, použijí se ustanovení tohoto článku pouze na posledně uvedenou částku. V takovém případě část plateb, která ji přesahuje, bude zdaněna v souladu s právními předpisy každého smluvního státu as ohledem na ostatní ustanovení této smlouvy.

 

7. Omezení daně stanovené v pododstavci (b) odstavce 2 se nevztahuje na licenční poplatky vyplácené rezidentovi smluvního státu, který přímo nebo nepřímo nakládá s alespoň 50 procenty hlasovacího kapitálu společnosti platící licenční poplatky, a to až do uplynutí pátého kalendářního roku následujícího po roce, ve kterém Smlouva nabude účinnosti.

článek 13

Kapitálové zisky

1. Zisky ze zcizení nemovitého majetku, jak je definován v odstavci 2 článku 6, mohou být zdaněny ve smluvním státě, kde se takový majetek nachází.

 

2. Zisky ze „zcizení movitého majetku, který je součástí majetku stálé provozovny, kterou má podnik jednoho smluvního státu v druhém smluvním státě, nebo movitého majetku tvořícího stálou základnu, kterou má rezident jednoho smluvního státu ve jiném smluvním státě pro výkon povolání, včetně takových zisků z celé takové stálé provozovny (samotné nebo s celým podnikem) nebo z takové stálé základny, mohou být zdaněny v tomto druhém státě. Zisky pocházející ze „zcizení lodí nebo letadel provozovaných v mezinárodní dopravě a movitého majetku určeného k provozování takových lodí nebo letadel však podléhají zdanění pouze ve smluvním státě, kde je umístěno místo skutečného vedení podniku.

 

3. Zisky ze zcizení jakéhokoli majetku nebo práv jiných než těch, které jsou uvedeny v odstavcích 1 a 2, mohou být zdaněny v obou smluvních státech.

článek 14

Nezávislé osobní služby

1. Příjmy, které rezident jednoho smluvního státu pobírá ze svobodného povolání nebo z jiných nezávislých činností podobného charakteru, podléhají zdanění pouze v tomto státě, pokud náklady na tyto odměny nenese společnost, která je rezidentem druhého státu. nebo stálou provozovnou tam umístěnou. V takovém případě mohou být takové příjmy zdaněny v tomto druhém státě.

 

2. Pojem “svobodné povolání” zahrnuje zejména samostatnou činnost vědecké, technické, literární, umělecké, vychovatelské nebo pedagogické činnosti, jakož i samostatnou činnost lékařů, právníků, inženýrů a činnost lékařů, právníků, inženýrů, architektů, zubních lékařů a účetní.

článek 15

Závislé profese

1. S výhradou ustanovení článků 16, 18, 19, 20 a 21 podléhají mzdy, platy a jiné podobné odměny, které rezident jednoho smluvního státu pobírá z důvodu zaměstnání, zdanění pouze v tomto státě, pokud není zaměstnání vykonáváno ve druhém smluvním státě. Je-li tam zaměstnání vykonáváno, mohou být odměny obdržené za ně zdaněny v tomto druhém státě.

 

2. Bez ohledu na ustanovení odstavce 1 podléhají odměny, které má rezident jednoho smluvního státu, zdanění pouze v prvně uvedeném státě, pokud:

a) příjemce pobývá v druhém státě po dobu nebo období nepřesahující v

celkem 183 dnů během příslušného zdaňovacího období;

 

b) odměnu vyplácí zaměstnavatel nebo jménem zaměstnavatele, který není rezidentem druhého státu; a

 

c) odměny nejdou k tíži stálé provozovny nebo stálé základny, které se zaměstnavatel nachází v jiném státě.

 

3. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku mohou být odměny z titulu zaměstnání na palubě lodi nebo letadla v mezinárodní dopravě zdaněny ve smluvním státě, kde je umístěno místo skutečného vedení podniku.

článek 16

Honoráře ředitelů

Tantiémy a jiné podobné odměny, které rezident jednoho smluvního státu pobírá jako člen představenstva podniku, se mu platí ve smluvním státě, v němž je podnik umístěn. ́ smluvní stát přijme jako člen představenstva nebo dozorčí rady nebo podobného orgánu nebo obdobného orgánu společnost, která je rezidentem druhého smluvního státu, může být zdaněn v tomto druhém státě.

článek 17

Umělci a sportovci

Bez ohledu na ustanovení článků 14 a 15 mohou být příjmy pobírané profesionálními umělci, jako jsou divadelní, filmoví, rozhlasoví nebo televizní umělci a hudebníci, jakož i sportovci z jejich osobních činností jako takových, zdaněny ve smluvním státě, ve kterém tyto činnosti jsou prováděny.

článek 18

Důchody

1. S výhradou ustanovení odstavců 2 a 3 článku 19 penze a jiné podobné odměny až do výše dávek až do roční částky 3 000 USD, mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentovi druhého smluvního státu být zdanitelný pouze v tomto státě. Částka, která přesahuje 3 000 USD, může být zdaněna v prvně uvedeném smluvním státě.

 

2. Pro účely tohoto článku pojem “důchody a jiné podobné odměny” znamená

pravidelné platby prováděné po odchodu do důchodu v souvislosti s předchozím zaměstnáním nebo jako náhrada škod utrpěných v souvislosti s takovým předchozím zaměstnáním.

Oddíl 19

veřejné úřady

1. a) Odměny, jiné než penze, vyplácené jedním smluvním státem nebo jedním z jeho nižších správních útvarů nebo místních úřadů fyzické osobě za služby prokázané tomuto státu, nižšímu správnímu útvaru nebo místnímu úřadu, podléhají zdanění pouze v tomto státě.

(b) Tyto odměny však podléhají zdanění pouze ve druhém smluvním státě, pokud jsou služby prokazovány v tomto státě a pokud příjemce odměn je rezidentem tohoto státu, který:

(I) je státním příslušníkem tohoto státu, popř

(II) se nestal rezidentem tohoto státu pouze za účelem poskytování služeb.

a) Důchody vyplácené jedním smluvním státem nebo jeho nižším správním útvarem nebo místním úřadem, buď přímo, nebo z fondů jím zřízených, do zdanitelného příjmu fyzické osoby za služby prokázané tomuto státu nebo tomuto nižšímu útvaru nebo kolektivu , podléhají zdanění pouze v tomto státě. Totéž platí pro důchody a jiné dávky, ať už pravidelné nebo ne, vyplácené podle sociálních právních předpisů smluvního státu.

(b) Tyto penze však podléhají zdanění pouze ve druhém smluvním státě, pokud je příjemce rezidentem tohoto státu a má-li jeho státní občanství.

3. Ustanovení článků 15, 16 a 18 se použijí na odměny nebo penze vyplácené za služby prokázané v souvislosti s průmyslovou nebo obchodní činností vykonávanou jedním ze smluvních států nebo některým z jeho nižších správních útvarů nebo místních orgánů.

článek 20

profesoři

Fyzická osoba, která je na začátku svého pobytu v druhém smluvním státě rezidentem jednoho smluvního státu a která na pozvání vlády druhého smluvního státu nebo univerzity nebo jiné úředně uznané vzdělávací nebo výzkumné instituce tohoto státu jiném státě, pobývá v druhém státě především za účelem „vyučování nebo zapojování se do výzkumu, nebo za některým z těchto účelů, bude osvobozen od zdanění v druhém státě po dobu nepřesahující dva roky ode dne jeho příjezdu do druhého státu. uvedený stát z důvodu odměny obdržené v souvislosti s takovou výukovou nebo výzkumnou činností.

článek 21

Studenti a stážisté

1. Částky, které ‚student nebo praktikant, který je nebo dříve měl bydliště v jednom ‚smluvním státě a který se zdržuje v druhém smluvním státě výhradně za účelem ‚pokračování v jeho vzdělávání nebo výcviku, dostává na pokrytí své výživy, ‚studia nebo náklady na školení nepodléhají dani v tomto jiném státě za předpokladu, že „pocházejí ze zdrojů mimo tento jiný stát. Totéž platí pro odměny, které takový student nebo praktikant pobírá za zaměstnání vykonávané ve smluvním státě, kde pokračuje ve studiu nebo výcviku, za předpokladu, že tato odměna je nezbytně nutná k jeho živobytí.

 

2. Student ́univerzity nebo ́jiné instituce vyššího nebo technického vzdělávání jednoho smluvního státu, který vykonává výdělečnou činnost v druhém smluvním státě pouze za účelem získání praktického výcviku souvisejícího s jeho studiem, nepodléhá dani v tomto druhém smluvním státě Uveďte z důvodu odměny vyplacené v této souvislosti, pokud doba trvání takové činnosti nepřesáhne dva roky.

článek 22

Příjmy nejsou výslovně uvedeny

Příjmy rezidenta jednoho smluvního státu, které nejsou výslovně uvedeny v předchozích článcích této smlouvy, mohou být zdaněny v obou státech.

článek 23

Štěstí

1. Kapitál tvořený nemovitým majetkem, jak je definován v odstavci 2 Čl. 6, podléhá zdanění ve smluvním státě, kde je takový majetek umístěn.

 

2. Majetek tvořený movitým majetkem tvořícím část majetku stálé provozovny nebo movitým majetkem tvořícím stálou základnu používaný pro výkon podnikatele podléhá zdanění ve smluvním státě, ve kterém je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.

 

3. Lodě a letadla provozovaná v mezinárodní dopravě a movitý majetek, který k nim patří, podléhají zdanění pouze ve smluvním státě, ve kterém je umístěno místo skutečného vedení podniku.

 

4. Všechny ostatní části kapitálu rezidenta jednoho smluvního státu podléhají zdanění pouze v tomto státě.

článek 24

Metody pro vyloučení dvojího zdanění

1. Pokud jde o Brazílii, dvojímu zdanění se zabrání následujícím způsobem:

a) Pokud ‚rezident Brazílie získá příjmy, které mohou být v souladu s ustanoveními této smlouvy zdaněny v Lucembursku, Brazílie odečte od daně, kterou vybírá z příjmů takového rezidenta, částku rovnající se ‚dani z příjem vyplacený v Lucembursku ;

b) Sražená částka však nesmí překročit část daně z příjmu vypočtenou před srážkou, která odpovídá příjmu zdanitelnému v Lucembursku.

 

2. Pokud jde o Lucembursko, dvojímu zdanění se zabrání následujícím způsobem:

(a) Kde ́ rezident Lucemburska pobírá jiný příjem nebo vlastní kapitál uvedené v pododstavcích b a c níže, které mohou být v souladu s ustanoveními této smlouvy zdaněny v Brazílii, Lucembursko osvobodí od daně takový příjem nebo majetek, ale může při výpočtu částky daně ze zbývajícího příjmu nebo majetku takový obyvatel, použije stejnou sazbu, jako kdyby dotyčné příjmy nebo kapitál nebyly osvobozeny;

b) S výhradou ‚odstavce c‘, pokud ‚společnost se sídlem v Lucembursku od začátku svého fiskálního roku nepřetržitě drží přímou držbu alespoň 25 procent na kapitálu společnosti se sídlem v Brazílii, příjmy pocházející z taková účast a Uvedená účast je v Lucembursku osvobozena od daně. „Výjimka platí také v případě, kdy kumulativní podíly několika společností se sídlem v lucemburských rezidentských společnostech dosahují alespoň jedné čtvrtiny kapitálu brazilské rezidentské společnosti a pokud jedna z lucemburských rezidentských společností má v každé další lucemburské rezidentské společnosti se sídlem v Lucembursku účast více než 50 procent.

c) Pokud „rezident Lucemburska pobírá příjem, který v souladu s ustanoveními článku 10, odstavce 2, článku 11, odstavce 2 a 3, pododstavce c, článku 12, odstavce 2, článku 13, odstavce 1 a 3 a článků 14, 16, 17, 18 a 22 mohou být zdaněny v Brazílii, Lucembursko odečte od daně z příjmu, kterou vybírá z příjmu takového rezidenta, částku rovnající se dani zaplacené v Brazílii. Takto sražená částka však nesmí překročit zlomek l ́daně, vypočtený před srážkou, odpovídající příjmu z Brazílie;

(d) Pro účely ‚imputace stanovené v pododstavci c) výše, daň Brazílie se vždy považuje za uvalenou:

1. ve výši 25 procent, pokud jde o dividendy jiné než ty, které jsou uvedeny v odstavci b;

2. ve výši 20 procent s ohledem na úrok;

3. ve výši 25 procent, pokud jde o licenční poplatky uvedené v článku 12, odst., písm. b).

článek 25

Zákaz diskriminace

1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podléhat ve druhém smluvním státě žádné dani ani větší zátěži než ty, kterým jsou nebo mohou být státní příslušníci tohoto druhého státu, kteří jsou ve stejné situaci.

 

2. Uložení stálé provozovny, kterou má podnik jednoho smluvního státu v druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém státě zřízeno méně příznivým způsobem než zdanění podniků tohoto druhého státu vykonávajících stejnou činnost.

Toto ustanovení nelze vykládat tak, že požaduje, aby jeden smluvní stát přiznal rezidentům druhého smluvního státu osobní srážky, úlevy a snížení daně na základě rodinného stavu nebo závislosti, které přiznává svým vlastním rezidentům.

 

3. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž kapitál je zcela nebo zčásti, přímo nebo vlastněn nebo kontrolován jedním nebo více rezidenty druhého smluvního státu, nebudou ve druhém smluvním státě podrobeny v prvně uvedeném smluvním státě jakémukoli zdanění nebo jakémukoli jinému zdanění nebo povinnosti s tím spojené, které je jiné nebo kterému podléhají nebo mohou podléhat jiné podniky stejného druhu v prvně zmíněném státě. jiné podniky stejného druhu v prvně uvedeném státě.

 

4. Výraz “zdanění” v tomto článku znamená daně všeho druhu a popisu.

 

článek 26

Smírný postup

1. Pokud se rezident jednoho smluvního státu domnívá, že jednání jednoho nebo obou smluvních států nebo každého z obou států má za následek nebo bude mít za následek zdanění, které není v souladu s úmluvy, může, bez ohledu na opravné prostředky poskytované vnitrostátními zákony těchto zemí států, předloží svůj případ příslušnému úřadu smluvního státu, jehož je rezidentem.

 

2. Tento příslušný orgán se vynasnaží, pokud se mu nárok jeví jako opodstatněný a pokud sám není schopen přinést uspokojivé řešení, vyřešit věc smírnou dohodou. u příslušného úřadu druhého smluvního státu, s cílem „vyhnout se zdanění, které není v souladu se smlouvou.

 

3. Příslušné úřady smluvních států se vynasnaží vzájemnou dohodou vyřešit jakékoli obtíže nebo pochybnosti, které by mohly vyvolat výklad nebo použití této smlouvy. Mohou také spolu konzultovat za účelem „zabránění dvojímu zdanění v případech, které Smlouva neupravuje.

 

4. Příslušné úřady smluvních států mohou spolu komunikovat přímo za účelem dosažení dohody popsané v předchozích odstavcích. Pokud se zdá, že ústní výměna názorů usnadní takovou dohodu, mohou se takové výměny názorů uskutečnit v komisi složené ze zástupců příslušných úřadů smluvních států.

článek 27

Výměna informací

1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat takové informace, které jsou nezbytné pro ustanovení této smlouvy a vnitrostátních právních předpisů smluvních států týkajících se daní, na které se vztahuje tato smlouva, v rozsahu, v jakém je zdanění podle této smlouvy v souladu s touto smlouvou. Každá takto vyměněná informace bude považována za tajnou a může být sdělena pouze osobám nebo orgánům odpovědným za vyměřování nebo výběr daní, na které se vztahuje tato smlouva.

 

2. Ustanovení odstavce 1 nelze v žádném případě vykládat tak, že ukládají jednomu ze smluvních států povinnost:

a) učinit správní opatření v rozporu se svými vlastními právními předpisy nebo správní praxí nebo s právními předpisy nebo správní praxí druhého smluvního státu;

(b) poskytovat informace, které by nemohly být získány podle jeho vlastních zákonů nebo v rámci jeho běžné správní praxe nebo právních předpisů druhého smluvního státu;

c) předat informace, které by odhalily jakékoli obchodní, obchodní, průmyslové, obchodní nebo profesní tajemství nebo jakékoli informace, jejichž zveřejnění by bylo v rozporu s veřejností.

článek 28

Diplomaté a mezinárodní organizace

1. Ustanovení této úmluvy se nedotýkají daňových výsad diplomatických nebo konzulárních úředníků diplomatických nebo konzulárních úředníků podle obecných pravidel národního práva nebo podle ustanovení národních předpisů nebo podle ustanovení zvláštních dohod.

 

2. Úmluva se nevztahuje na mezinárodní organizace, na jejich orgány a funkcionáře nebo na osoby, kterým byla na základě jejich členství v těchto organizacích poskytnuta daňová zvýhodnění, osoby, které jsou členy diplomatických nebo konzulárních misí třetích států a jsou přítomny ve smlouvě přítomné ve smluvním státě a nejsou považováni za rezidenty žádného smluvního státu pro účely daní z příjmu a majetku.

článek 29

Způsoby aplikace

Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob aplikace Úmluvy a sdělí si navzájem podrobnosti uplatňování Úmluvy a budou spolu přímo komunikovat za účelem aplikace Úmluvy.

článek 30

Vstup v platnost

1. Tato úmluva bude ratifikována a ratifikační listiny budou vyměněny v Brasílii co nejdříve.

 

2. Tato úmluva vstoupí v platnost po výměně ratifikačních listin a její ustanovení se poprvé použijí:

a) pokud jde o daně vybírané srážkou, na částky zaplacené nebo zpřístupněné 1. ledna nebo později v kalendářním roce následujícím po roce, ve kterém Smlouva vstoupí v platnost, ve kterém Smlouva nabude účinnosti;

b) pokud jde o ostatní daně tvořící součást této smlouvy, do zdaňovacích období začínajících 1. ledna kalendářního roku následujícího po roce, v němž tato smlouva vstoupí v platnost, nebo později;

článek 31

Výpověď

1. Tato úmluva zůstane v platnosti na dobu neurčitou. Každý stát ji však může písemně diplomatickou cestou vypovědět s šestiměsíční výpovědní lhůtou do konce kalendářního roku, počínaje třetím rokem ode dne jejího vstupu v platnost.

 

2. V takovém případě se úmluva použije naposledy:

a) pokud jde o daně vybírané srážkou, na částky zaplacené nebo zpřístupněné před uplynutím kalendářního roku, ve kterém bude podána výpověď;

(b) pokud jde o ostatní daně tvořící součást této smlouvy, do zdaňovacích období začínajících v kalendářním roce, ve kterém byla podána výpověď. Na důkaz čehož zmocněnci obou států podepsali tuto úmluvu a připojili k ní své pečeti. Dáno v Lucemburku dne 8. listopadu 1978 ve dvou původních vyhotoveních, jednom ve francouzském a jednom v portugalském jazyce, přičemž obě mají stejnou platnost.

portugalský jazyk, přičemž oba jsou stejně autentické.