DOHODA
MEZI ČÍNSKOU LIDOVOU REPUBLIKOU A LUCEMBURSKÝM VELKÉVNÍČSTVÍ ZA ZABRÁNĚNÍ DVOJÍMU ZDANĚNÍ A ZABRÁNĚNÍ FISKÁLNÍM ÚNIKŮM V SOUVISLOSTI S DANĚMI Z PŘÍJMU A KAPITÁLU

 

vláda Čínské lidové republiky a vláda Lucemburského velkovévodství;

přejíce si uzavřít Smlouvu o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovým únikům v oblasti daní z příjmu a majetku;

Dohodli se takto:

ČLÁNEK 1

OSOBNÍ ROZSAH

Tato smlouva se vztahuje na osoby, které jsou rezidenty jednoho nebo obou smluvních států.

ČLÁNEK 2

DANĚ KRYTÉ

1. Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu a z majetku ukládané jménem jednoho smluvního státu nebo jeho místních úřadů, bez ohledu na způsob jejich vybírání.
2. Za daně z příjmu a z majetku se považují všechny daně vybírané z celkového příjmu, z celkového majetku nebo z částí příjmu nebo majetku, včetně daní ze zisků ze zcizení movitého nebo nemovitého majetku, jakož i daní z majetku. uznání.
3. Stávající daně, na které se Smlouva vztahuje, jsou:

a) v Čínské lidové republice:

i) daň z příjmu fyzických osob;

ii) daň z příjmu pro podniky se zahraničními investicemi a zahraniční podniky;

(iii) místní daň z příjmu;

(dále jen „čínská daň“);

b) v Lucemburském velkovévodství:

i) daň z příjmu fyzických osob (l’impoˆt sur le revenu des personnes physiques);

ii) daň z příjmu právnických osob (l’impoˆt sur le revenu des kolektivités);

iii) daň z odměn ředitelů společností (l’impoˆt speciál sur les tantièmes);

iv) kapitálová daň (l’impoˆt sur la fortune);

v) obecní živnostenská daň (l’impoˆt commercial communal); (dále jen „lucemburská daň“) .

4. Tato smlouva se rovněž vztahuje na jakékoli identické nebo v podstatě podobné daně, které budou ukládány po datu podpisu této smlouvy vedle stávajících daní nebo místo nich. Příslušné úřady smluvních států se budou vzájemně informovat o všech podstatných změnách, které byly provedeny v jejich příslušných daňových zákonech.

ČLÁNEK 3

OBECNÉ DEFINICE

1. Pro účely této smlouvy, pokud kontext nevyžaduje jinak:

a) výraz „Čína“ znamená Čínskou lidovou republiku; při použití v a zeměpisný význam znamená celé území Čínské lidové republiky, včetně jeho teritoriálního moře, ve kterém platí čínské zákony týkající se daní platí, a jakákoliv oblast za jejím teritoriálním mořem, v níž se lid Čínská republika má suverénní práva na průzkum a těžbu zdroje mořského dna a jeho podloží a přilehlých vodních zdrojů v v souladu s mezinárodním právem;

(b) výraz „Lucembursko“ znamená Lucemburské velkovévodství; v zeměpisném smyslu znamená území Lucemburského velkovévodství;

(c) výrazy „jeden smluvní stát“ a „druhý smluvní stát“ označují podle kontextu Čínu nebo Lucembursko;

(d) výraz „daň“ znamená čínskou daň nebo lucemburskou daň, jak to kontext vyžaduje;

e) výraz „osoba“ zahrnuje jednotlivce, společnost a jakékoli jiné sdružení osob;

f) výraz „společnost“ označuje jakoukoli právnickou osobu nebo jakýkoli subjekt, který je pro daňové účely považován za právnickou osobu;

g) výrazy „podnik jednoho smluvního státu“ a „podnik druhého smluvního státu“ označují podnik provozovaný rezidentem

jednoho smluvního státu a podnik provozovaný rezidentem druhého smluvního státu;

h) výraz „státní příslušníci“ označuje všechny jednotlivce mající státní příslušnost smluvního státu a všechny právnické osoby vytvořené nebo organizované podle

zákony tohoto smluvního státu, jakož i organizace bez právnické osoby považované pro daňové účely za právnické osoby vytvořené nebo organizované

podle právních předpisů tohoto smluvního státu;

i) výraz „mezinárodní doprava“ označuje jakoukoli dopravu lodí nebo letadlem provozovanou rezidentem jednoho smluvního státu, kromě případů, kdy loď nebo

letadlo je provozováno pouze mezi místy ve druhém smluvním státě;

j) výraz „příslušný orgán“ znamená v případě Číny Státní daňový úřad nebo jeho zplnomocněného zástupce a v případě Lucemburska

Ministr financí nebo jeho pověřený zástupce.

2. Pokud jde o aplikaci této smlouvy smluvním státem, jakýkoli výraz v ní nedefinovaný, pokud kontext nevyžaduje jinak, má význam, který má podle zákonů tohoto smluvního státu týkajících se daní, na které se tato smlouva vztahuje.

ČLÁNEK 4

RESIDENT

1. Pro účely této smlouvy výraz „rezident jednoho smluvního státu“ označuje každou osobu, která v tomto smluvním státě podléhá zdanění z důvodu svého bydliště, bydliště, sídla (místa skutečného řízení) nebo jakékoli jiné kritérium podobné povahy.
2. Je-li fyzická osoba podle ustanovení odstavce 1 rezidentem obou smluvních států, určí se její postavení takto:

a) Předpokládá se, že je rezidentem toho smluvního státu, ve kterém má k dispozici stálý byt; pokud má k dispozici stálý domov

pokud je v obou smluvních státech, předpokládá se, že je rezidentem toho smluvního státu, ke kterému má užší osobní a hospodářské vztahy

(středisko životních zájmů) ;

b) nelze-li určit stát, v němž má tato osoba středisko svých životních zájmů, nebo nemá-li v žádné ze smluvních stran stálý byt

stát, předpokládá se, že je rezidentem toho smluvního státu, ve kterém se obvykle zdržuje;

c) Jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou smluvních státech nebo v žádném z nich, předpokládá se, že je rezidentem toho smluvního státu, jehož je státním příslušníkem;

(d) Je-li státním příslušníkem obou smluvních států nebo žádného z nich, vyřeší příslušné úřady smluvních států otázku vzájemnou dohodou.

3. Jestliže osoba jiná než fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem obou smluvních států, předpokládá se, že je rezidentem toho smluvního státu, v němž má sídlo (místo skutečného vedení) nachází se.

ČLÁNEK 5

STÁLÁ PROVOZOVNA

1. Pojem „stálá provozovna“ znamená pro účely této smlouvy trvalé místo pro podnikání, jehož prostřednictvím podnik zcela nebo zčásti provozuje svou činnost.
2. Výraz “stálá provozovna” zahrnuje zejména:

a) místo vedení;

b) pobočka;

c) kancelář;

d) továrna;

e) dílna; a

f) důl, vrt ropy nebo plynu, lom nebo jakékoli jiné místo těžby přírodních zdrojů.

3. Výraz „stálá provozovna“ rovněž zahrnuje:

a) staveniště, stavební, montážní nebo instalační projekt nebo dozor s tím související, ale pouze tam, kde takové staveniště, projekt nebo

činnosti pokračují po dobu delší než 6 měsíců;

b) poskytování služeb, včetně poradenských služeb, podnikem jednoho smluvního státu prostřednictvím zaměstnanců nebo jiných pracovníků zaměstnaných v

jiného smluvního státu, za předpokladu, že takové činnosti pokračují pro stejný projekt nebo související projekt po dobu nebo období, která dohromady přesahují 6 měsíců v jakémkoli 12měsíčním období.

 

4. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku se má za to, že výraz „stálá provozovna“ nezahrnuje:

a) použití zařízení pouze za účelem skladování, vystavení nebo dodání zboží patřícího podniku;

b) udržování zásob zboží nebo zboží patřícího podniku výhradně za účelem uskladnění, vystavení nebo dodání;

c) zásobu zboží patřícího podniku udržovat pouze za účelem zpracování jiným podnikem;

d) trvalé místo pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem nákupu zboží nebo zboží nebo sběru informací pro podnik;

e) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem provozování jakékoli jiné činnosti přípravného nebo pomocného charakteru pro podnik;

f) trvalé místo pro podnikání, které je udržováno pouze pro jakoukoli kombinaci činností uvedených v písmenech a) až e), za předpokladu, že celková

činnost stálého místa podnikání vyplývající z této kombinace má přípravný nebo pomocný charakter.

5. Bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2, pokud osoba – jiná než nezávislý zástupce, na kterého se vztahují ustanovení odstavce 6 – jedná v jednom smluvním státě jménem podniku druhého smluvního státu, má a obvykle vykonává oprávnění uzavírat smlouvy jménem podniku, má se za to, že tento podnik má stálou provozovnu v prvně uvedeném smluvním státě pro veškeré činnosti, které tato osoba vykonává pro podnik, pokud činnosti takové osoby nejsou omezena na ty uvedené v odstavci 4, které, pokud jsou vykonávány prostřednictvím pevné místo podnikání, neučiní z tohoto trvalého místa podnikání stálou provozovnu podle ustanovení uvedeného odstavce.

 

6. Nepředpokládá se, že podnik jednoho smluvního státu má stálou provozovnu ve druhém smluvním státě pouze proto, že v tomto druhém smluvním státě vykonává svou činnost prostřednictvím makléře, generálního komisionáře nebo jiného nezávislého zástupce, pokud takový osoby jednají v rámci své běžné obchodní činnosti. Pokud jsou však činnosti takového zástupce zcela nebo téměř zcela věnovány jménem tohoto podniku, nebude považován za zástupce nezávislého postavení ve smyslu tohoto odstavce.

 

7. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem jednoho smluvního státu, ovládá společnost nebo je ovládána společností, která je rezidentem druhého smluvního státu nebo která v tomto druhém smluvním státě vykonává svoji činnost (ať již prostřednictvím stálé provozovny nebo jinak), sama o sobě nepředstavuje stálou provozovnu ani jedné společnosti druhé společnosti.

ČLÁNEK 6

PŘÍJMY Z NEMOVITÉHO MAJETKU

1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z nemovitého majetku (včetně příjmů ze zemědělství nebo lesnictví) umístěného ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém smluvním státě.

 

2. Výraz “nemovitý majetek” bude mít význam, jaký má podle práva smluvního státu, ve kterém je tento majetek umístěn. Tento pojem v každém případě zahrnuje majetkové příslušenství nemovitého majetku, hospodářských zvířat a zařízení používaného v zemědělství a lesnictví, práva, na která se vztahují ustanovení obecného práva o pozemkovém vlastnictví, užívací právo k nemovitému majetku a práva na proměnlivé nebo pevné platby jako protiplnění za využívání nebo právo na práci ložisek nerostů, zdrojů a jiných přírodních zdrojů. Lodě a letadla se nepovažují za nemovitý majetek.

 

3. Ustanovení odstavce 1 se vztahuje na příjmy plynoucí z přímého užívání, nájmu nebo užívání v jakékoli jiné formě nemovitého majetku.

 

4. Ustanovení odstavců 1 a 3 se použijí i na příjmy z nemovitého majetku podniku a na příjmy z nemovitého majetku užívaného k výkonu samostatného povolání.

ČLÁNEK 7

OBCHODNÍ ZISK

1. Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění pouze v tomto smluvním státě, pokud podnik nevykonává činnost ve druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna. Pokud podnik vykonává svou činnost tímto způsobem, mohou být zisky podniku zdaněny ve druhém smluvním státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v jakém je lze přičíst této stálé provozovně.

 

2. S výhradou ustanovení odstavce 3, pokud podnik jednoho smluvního státu vykonává svou činnost ve druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, přičítají se v každém smluvním státě této stálé provozovně zisky, které by se u ní mohly očekávat. učinit, pokud by šlo o samostatný a samostatný podnik provozující stejnou nebo obdobnou činnost za stejných nebo obdobných podmínek a jednající zcela samostatně s podnikem, jehož je stálou provozovnou.

 

3. Při určování zisků stálé provozovny se připouští odpočet výdajů, které jsou vynaloženy pro účely podnikání stálé provozovny, včetně nákladů na vedení a všeobecných správních výdajů, ať už ve smluvním státě, ve kterém je stálá provozovna umístěna. nebo jinde.

 

4. Pokud bylo v některém smluvním státě obvyklé určovat zisky, které mají být přičteny stálé provozovně, na základě rozdělení celkových zisků podniku jeho různým částem, nic v odstavci 2 nebrání tomuto smluvnímu státu, aby určil zisky mají být zdaněny takovým rozdělením, jaké může být obvyklé. Přijatá metoda rozdělení však musí být taková, aby výsledek byl v souladu se zásadami obsaženými v tomto článku.

 

5. Stálé provozovně se nepřičítají žádné zisky na základě toho, že pouze nakupovala zboží pro podnik.

 

6. Zisky, které se mají přičíst stálé provozovně, se pro účely předchozích odstavců určí každý rok stejným způsobem, pokud neexistuje dostatečný důvod pro jiný postup.

 

7. Pokud zisky zahrnují položky příjmů, o nichž se pojednává samostatně v jiných článcích této smlouvy, pak ustanovení těchto článků nebudou dotčena ustanoveními tohoto článku.

ČLÁNEK 8

PŘEPRAVA A LETECKÁ DOPRAVA

1. Zisky z provozování lodí nebo letadel v mezinárodní dopravě provozované rezidentem jednoho smluvního státu podléhají zdanění pouze v tomto smluvním státě.

 

2. Ustanovení odstavce 1 se použije rovněž na zisky plynoucí z účasti v poolu, společném podniku nebo mezinárodní provozní organizaci.

ČLÁNEK 9

SPOJENÉ PODNIKY

1. Kde

a) podnik jednoho smluvního státu se přímo nebo nepřímo účastní řízení, kontroly nebo kapitálu podniku druhého smluvního státu, nebo

b) tytéž osoby se přímo nebo nepřímo účastní řízení, kontroly nebo kapitálu podniku jednoho smluvního státu a podniku druhého smluvního státu.

A v každém případě jsou mezi dvěma podniky v jejich obchodních nebo finančních vztazích stanoveny nebo uloženy podmínky, které se liší od těch, které by byly uzavřeny mezi nezávislými podniky, pak veškeré zisky, které by bez těchto podmínek připadly jednomu z podniků, ale z důvodu těchto podmínek, které takto nevznikly, mohou být zahrnuty do zisku tohoto podniku a odpovídajícím způsobem zdaněny.

 

2. Jestliže jeden smluvní stát zahrne do zisků podniku tohoto smluvního státu a zdaní odpovídajícím způsobem zisky, které byly podniku druhého smluvního státu zdaněny v tomto druhém smluvním státě, a zisky takto zahrnuté jsou zisky, které by narostly podniku prvně uvedeného smluvního státu, pokud by podmínky uzavřené mezi těmito dvěma podniky byly takové, jaké by byly uzavřeny mezi nezávislými podniky, pak tento druhý smluvní stát přiměřeně upraví částku daně, kterou z těchto zisků uvalí. . Při stanovení takové úpravy se vezme náležitý ohled na ostatní ustanovení této smlouvy a příslušné úřady smluvních států se v případě potřeby vzájemně poradí.

ČLÁNEK 10

DIVIDENDY

1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem jednoho smluvního státu, rezidentovi druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém smluvním státě.

 

2. Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, jehož je společnost vyplácející dividendy rezidentem, a to podle právních předpisů tohoto smluvního státu, pokud je však příjemce skutečným vlastníkem dividend, daň takto stanovená nepřesáhne :

a) 5 procent z hrubé částky dividend, pokud je skutečným vlastníkem společnost (jiná než osobní společnost), která přímo vlastní alespoň 25 procent

kapitálu společnosti vyplácející dividendy;

(b) 10 procent z hrubé částky dividend ve všech ostatních případech. Tento odstavec nemá vliv na zdanění společnosti ve vztahu k

zisky, ze kterých jsou vypláceny dividendy.

 

3. Výraz „dividendy“, jak je použit v tomto článku, označuje příjmy z akcií nebo jiných práv, která nejsou pohledávkami, z účasti na ziscích, jakož i příjmy z jiných práv společností, které podléhají stejnému zdanění jako příjmy z akcií zákony smluvního státu, jehož je společnost provádějící distribuci rezidentem. Zisky rozdělené podnikem podléhajícím v Číně dani z příjmu pro podniky se zahraniční investicí rezidentovi Lucemburska se považují za dividendy.

 

4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, pokud skutečný vlastník dividend, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává činnost ve druhém smluvním státě, jehož je společnost vyplácející dividendy rezidentem, prostřednictvím stálé provozovny umístěné nebo vykonává v tomto druhém smluvním státě nezávislé osobní služby ze stálé základny, která se tam nachází, a podíl, z něhož se dividendy vyplácejí, je fakticky spojen s takovou stálou provozovnou nebo stálou základnou. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14, podle toho, o jaký případ jde.

 

5. Pokud společnost, která je rezidentem jednoho smluvního státu, pobírá zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu, tento druhý smluvní stát nesmí uvalit žádnou daň na dividendy vyplácené společností, s výjimkou případů, kdy jsou takové dividendy vypláceny rezidentovi tohoto druhého státu. jiném smluvním státě nebo pokud podíl, z něhož se dividendy vyplácejí, je fakticky spojen se stálou provozovnou nebo stálou základnou umístěnou v tomto druhém smluvním státě, ani nepodléhá nerozdělené zisky společnosti zdanění z nerozdělených zisků společnosti, a to ani jestliže vyplacené dividendy nebo nerozdělené zisky sestávají zcela nebo zčásti ze zisků nebo příjmů majících zdroj v tomto druhém smluvním státě.

ČLÁNEK 11

ZÁJEM

1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentovi druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém smluvním státě.

 

2. Tyto úroky však mohou být zdaněny také ve smluvním státě, ve kterém mají zdroj, a to podle právních předpisů tohoto smluvního státu, ale je-li příjemce skutečným vlastníkem úroků, nesmí účtovaná daň přesáhnout 10 procent hrubé částky úroků. zájem.

 

3. Bez ohledu na ustanovení odstavce 2 úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a pobírané vládou druhého smluvního státu, jeho místním úřadem nebo kterýmkoli rezidentem tohoto druhého smluvního státu s ohledem na pohledávky zaručené, pojištěné nebo nepřímo financované vláda tohoto druhého smluvního státu, jeho místní úřad, bude osvobozen od daně v prvně uvedeném smluvním státě. Výraz „vláda“ v tomto odstavci zahrnuje:

a) v případě Číny státní banky;

(b) v případě Lucemburska National Credit and Investment Corporation

(la Société Nationale de Crédit et d’Investissement) .

 

4. Výraz „úroky“, jak je použit v tomto článku, označuje příjem z dluhových pohledávek všeho druhu, ať již zajištěné hypotékou či nikoliv a bez ohledu na to, zda mají právo podílet se na ziscích dlužníka, a zejména příjmy z vládních cenných papírů a příjmy z dluhopisů nebo dluhopisů, včetně prémií a cen spojených s těmito cennými papíry, dluhopisy nebo dluhopisy.

Penále za pozdní platbu se pro účely tohoto článku nepovažuje za úrok.

 

5. Ustanovení odstavců 1, 2 a 3 se nepoužijí, pokud skutečný vlastník úroků, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává podnikatelskou činnost ve druhém smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj, prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém smluvním státě nezávislé osobní služby z tam umístěné stálé základny a pohledávka, z níž se platí úrok, je fakticky spojena s takovou stálou provozovnou nebo stálou základnou. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14, podle toho, o jaký případ jde.

 

6. Předpokládá se, že úroky mají zdroj ve smluvním státě, pokud je plátcem vláda tohoto smluvního státu, jeho místní úřad nebo rezident tohoto smluvního státu. Pokud však osoba platící úroky, ať už je rezidentem některého smluvního státu či nikoli, má v jednom smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, v souvislosti s nimiž vznikl dluh, z něhož se úrok platí, a takový úrok nese stálá provozovna nebo stálá základna, pak se má za to, že takový úrok vznikl v smluvní stát, ve kterém je umístěna stálá provozovna nebo stálá základna.

 

7. Pokud z důvodu zvláštního vztahu mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo mezi nimi oběma a jinou osobou částka úroku s ohledem na pohledávku, za kterou se platí, přesahuje částku, která by byla dohodnou-li se plátce a skutečný vlastník, pokud takový vztah neexistuje, použijí se ustanovení tohoto článku pouze na posledně uvedenou částku. V takovém případě část plateb, která ji přesahuje, zůstane zdaněna podle právních předpisů každého smluvního státu s ohledem na ostatní ustanovení této smlouvy.

ČLÁNEK 12

KRÁLOVSTVÍ

1. Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentovi druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém smluvním státě.

 

2. Tyto licenční poplatky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, ve kterém mají zdroj, a to podle právních předpisů tohoto smluvního státu, ale je-li příjemce skutečným vlastníkem licenčních poplatků, daň takto stanovená nepřesáhne:

a) v případě licenčních poplatků uvedených v odst. 3 písm. a) tohoto článku 10 procent z hrubé částky licenčních poplatků; a

b) v případě licenčních poplatků uvedených v pododstavci b) odstavce 3 tohoto článek, 10 procent z upravené výše licenčních poplatků. Za účelem

tohoto pododstavce „upravená částka“ znamená 60 procent hrubé částky licenčních poplatků.

 

3. Výraz „licenční poplatky“ použitý v tomto článku znamená:

a) platby jakéhokoli druhu přijaté jako protiplnění za použití nebo právo na použití jakéhokoli autorského práva na literární, umělecké nebo vědecké dílo, včetně

kinematografické filmy a filmy nebo pásky pro rozhlasové nebo televizní vysílání, jakýkoli patent, know-how, ochranná známka, návrh nebo model, plán, tajný vzorec nebo

proces nebo informace týkající se průmyslových, obchodních nebo vědeckých zkušeností; a

b) platby jakéhokoli druhu přijaté jako protihodnota za použití průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení nebo právo na jeho použití.

 

4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, pokud skutečný vlastník licenčních poplatků, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává podnikatelskou činnost ve druhém smluvním státě, ve kterém mají licenční poplatky zdroj, prostřednictvím stálé provozovny tam umístěné nebo tento druhý smluvní stát nezávislé osobní služby z tam umístěné stálé základny a právo nebo majetek, za něž se licenční poplatky platí, je fakticky spojeno s takovou stálou provozovnou nebo stálou základnou. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14, podle toho, o jaký případ jde.

 

5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj ve smluvním státě, pokud je plátcem vláda tohoto smluvního státu, jeho místní úřad nebo rezident tohoto smluvního státu. Pokud však osoba platící licenční poplatky, ať už je rezidentem některého smluvního státu či nikoli, má v jednom smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, v souvislosti s nimiž vznikla povinnost platit licenční poplatky, a takové licenční poplatky nesou takové trvalé

provozovna nebo stálá základna, předpokládá se, že tyto licenční poplatky mají zdroj ve smluvním státě, ve kterém je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.

 

6. Pokud z důvodu zvláštního vztahu mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo mezi nimi oběma a jinou osobou částka licenčních poplatků s ohledem na použití, právo nebo informaci, za které jsou placeny, přesáhne částku, která byli by se plátci a skutečný vlastník dohodli, kdyby takový vztah neexistoval, ustanovení tohoto článku se použijí pouze na posledně uvedenou částku. V takovém případě část plateb, která ji přesahuje, zůstane zdaněna podle právních předpisů každého smluvního státu s ohledem na ostatní ustanovení této smlouvy.

ČLÁNEK 13

KAPITÁLOVÉ ZISKY

1. Zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze zcizení nemovitého majetku uvedeného v článku 6 a umístěného ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém smluvním státě.

 

2. Zisky ze zcizení movitého majetku, který je součástí obchodního majetku stálé provozovny, kterou má podnik jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebo movitého majetku náležejícího k pevné základně dostupné rezidentovi jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě Smluvní stát za účelem výkonu nezávislých osobních služeb, včetně takových zisků ze zcizení takové stálé provozovny (samotné nebo s celým podnikem) nebo takové stálé základny, mohou být zdaněny v tomto druhém smluvním státě.

 

3. Zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze zcizení lodí nebo letadel provozovaných v mezinárodní dopravě nebo movitého majetku souvisejícího s provozováním takových lodí nebo letadel, podléhají zdanění pouze v tomto smluvním státě.

 

4. Zisky ze zcizení podílů na základním kapitálu společnosti, jejíž majetek sestává přímo nebo nepřímo převážně z nemovitého majetku umístěného v jednom smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto smluvním státě.

 

5. Zisky ze zcizení jiných akcií než těch, které jsou uvedeny v odstavci 4, které představují účast ve výši alespoň 25 procent ve společnosti, která je rezidentem jednoho smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto smluvním státě.

 

6. Zisky ze zcizení jakéhokoli jiného majetku, než který je uveden v odstavcích 1 až 5, podléhají zdanění pouze ve smluvním státě, jehož je zcizitel rezidentem.

ČLÁNEK 14

NEZÁVISLÉ OSOBNÍ SLUŽBY

1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze služeb nebo jiných činností nezávislého charakteru, podléhají zdanění pouze v tomto smluvním státě, s výjimkou jedné z následujících okolností, kdy mohou být takové příjmy zdaněny také ve druhém smluvním státě:

a) pokud má stálou základnu pravidelně k dispozici ve druhém smluvním státě za účelem výkonu svých činností; v tom případě jen tolik

příjmy, které lze přičíst této stálé základně, mohou být zdaněny v tomto druhém smluvním státě;

(b) jestliže jeho pobyt ve druhém smluvním státě trvá po dobu nebo období přesahující v úhrnu 183 dnů v příslušném kalendářním roce; v tom případě jedině

tolik příjmů, které pobírá z jeho činností vykonávaných v tomto druhém smluvním státě, může být zdaněno v tomto druhém smluvním státě.

 

2. Výraz „svobodné povolání“ zahrnuje zejména samostatné činnosti vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo učitelské, jakož i samostatné činnosti lékařů, právníků, inženýrů, architektů, dentistů a účetních.

ČLÁNEK 15

ZÁVISLÉ OSOBNÍ SLUŽBY

1. S výhradou ustanovení článků 16, 18, 19, 20 a 21 podléhají platy, mzdy a jiné podobné odměny, které rezident jednoho smluvního státu pobírá z důvodu zaměstnání, zdanění pouze v tomto smluvním státě, pokud zaměstnání není vykonáváno v druhého smluvního státu. Je-li zaměstnání takto vykonáváno, mohou být odměny z něj pobírané zdaněny v tomto druhém smluvním státě.

 

2. Bez ohledu na ustanovení odstavce 1 odměny pobírané rezidentem jednoho smluvního státu z důvodu zaměstnání vykonávaného ve druhém smluvním státě podléhají zdanění pouze v prvně uvedeném smluvním státě, pokud:

a) příjemce je přítomen ve druhém smluvním státě po dobu nebo období nepřesahující v úhrnu 183 dnů v příslušném kalendářním roce; a

b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo na účet zaměstnavatele, který není rezidentem druhého smluvního státu; a

c) odměny nejdou k tíži stálé provozovny nebo stálé základny , které má zaměstnavatel ve druhém smluvním státě.

 

3. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku budou odměny pobírané z důvodu zaměstnání vykonávaného na palubě lodi nebo letadla provozovaného rezidentem jednoho smluvního státu v mezinárodní dopravě zdaněny pouze v tomto smluvním státě.

ČLÁNEK 16

ŘEDITELSKÉ ODMĚNY

Tantiémy a jiné podobné platby, které pobírá rezident jednoho smluvního státu jako člen představenstva společnosti, která je rezidentem druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém smluvním státě.

ČLÁNEK 17

UMĚLCI A SPORTOVCI

1. Bez ohledu na ustanovení článků 14 a 15 příjmy, které rezident jednoho smluvního státu pobírá jako bavič, jako je divadelní, filmový, rozhlasový nebo televizní umělec nebo hudebník nebo jako sportovec, z jeho osobních činností jako takových vykonávané ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém smluvním státě.

 

2. Neplynou-li příjmy z osobních činností vykonávaných umělcem nebo sportovcem v jeho postavení jako takovému samotnému umělci nebo sportovci, ale jiné osobě, mohou být tyto příjmy bez ohledu na ustanovení článků 7, 14 a 15 zdaněny v smluvní stát, ve kterém jsou činnosti baviče nebo sportovce vykonávány.

 

3. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku budou příjmy pobírané umělci nebo sportovci, kteří jsou rezidenty jednoho smluvního státu, z činností vykonávaných ve druhém smluvním státě na základě plánu kulturní výměny mezi vládami obou smluvních států, osvobozeny od daně v tom smyslu, že jiného smluvního státu.

ČLÁNEK 18

DŮCHODY

1. S výhradou ustanovení odstavce 2 článku 19 penze a jiné podobné odměny vyplácené rezidentovi jednoho smluvního státu z důvodu předchozího zaměstnání podléhají zdanění pouze v tomto smluvním státě.

 

2. Bez ohledu na ustanovení odstavce 1 budou penze vyplácené a jiné podobné platby vyplácené podle právních předpisů nebo systému sociálního zabezpečení jednoho smluvního státu zdaněny pouze v tomto smluvním státě.

ČLÁNEK 19

VLÁDNÍ SLUŽBA

a) Odměna jiná než penze vyplácená jedním smluvním státem nebo jeho místním úřadem fyzické osobě za služby prokázané jí

smluvní stát nebo jeho místní úřad podléhají zdanění pouze v tomto smluvním státě;

b) tyto odměny však podléhají zdanění pouze ve druhém smluvním státě, pokud jsou služby prokazovány v tomto druhém smluvním státě a

fyzická osoba je rezidentem tohoto druhého smluvního státu, který:

(i) je státním příslušníkem tohoto druhého smluvního státu; nebo

(ii) se nestal rezidentem tohoto druhého smluvního státu pouze za účelem poskytování služeb.

(a) Jakýkoli důchod vyplácený nebo z fondů vytvořených jedním smluvním státem nebo místním úřadem tohoto státu fyzické osobě za služby prokázané

tento smluvní stát nebo jeho místní úřad podléhají zdanění pouze v tomto smluvním státě;

b) tyto penze však podléhají zdanění pouze ve druhém smluvním státě, pokud je fyzická osoba rezidentem a státním příslušníkem tohoto druhého smluvního státu.

 

3. Ustanovení článků 15, 16, 17 a 18 se použijí na odměny a penze za služby prokázané v souvislosti s podnikatelskou činností vykonávanou některým smluvním státem nebo jeho místním úřadem.

ČLÁNEK 20

UČITELÉ A VÝZKUMNÍCI

Fyzická osoba, která je nebo bezprostředně před návštěvou jednoho smluvního státu byla rezidentem druhého smluvního státu a zdržuje se v prvním smluvním státě za hlavním účelem vyučovat, přednášet nebo provádět výzkum na univerzitě, vysoké škole, škole nebo vzdělávací instituce nebo vědecko-výzkumná instituce akreditovaná vládou prvně zmíněného smluvního státu bude osvobozena od daně v prvně zmíněném smluvním státě po dobu tří let ode dne jeho prvního příjezdu do prvně zmíněného smluvního státu státu, pokud jde o odměnu za takovou výuku, přednášky nebo výzkum.

ČLÁNEK 21

STUDENTI A STÁŽNÍCI

Student, obchodní učeň nebo praktikant, který je nebo byl bezprostředně před návštěvou jednoho smluvního státu rezidentem druhého smluvního státu a který se zdržuje v prvně uvedeném smluvním státě pouze za účelem svého vzdělání, bude školení osvobozeno od daně v tento první smluvní stát na následujících platbách nebo příjmech, které obdržel nebo získal za účelem jeho výživy, vzdělávání, studia, výzkumu nebo výcviku:

a) platby pocházející ze zdrojů mimo tento smluvní stát;

(b) granty, stipendia nebo ceny poskytované vládou nebo vědeckou, vzdělávací, kulturní nebo jinou organizací tohoto smluvního státu osvobozenou od daní;

c) příjmy pocházející z osobních služeb vykonávaných v tomto smluvním státě za předpokladu, že tyto příjmy představují příjmy nezbytné pro tento účel.

ČLÁNEK 22

JINÝ PŘÍJEM

1. Položky příjmů rezidenta smluvního státu, ať mají zdroj kdekoli, o kterých se nepojednávají v předchozích článcích této smlouvy, podléhají zdanění pouze v tomto smluvním státě.

 

2. Ustanovení odstavce 1 se nepoužijí na příjmy jiné než příjmy z nemovitého majetku definovaného v článku 6 odst. 2, pokud příjemce těchto příjmů, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává ve druhém smluvním státě činnost prostřednictvím stálou provozovnu tam umístěnou nebo vykonává v tomto druhém smluvním státě nezávislé osobní služby z tam umístěné stálé základny a právo nebo majetek, za které se vyplácí příjem, je fakticky spojeno s takovou stálou provozovnou nebo stálou základnou. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14, podle toho, o jaký případ jde.

ČLÁNEK 23

HLAVNÍ MĚSTO

1. Majetek představovaný nemovitým majetkem uvedeným v článku 6, vlastněným rezidentem jednoho smluvního státu a umístěným ve druhém smluvním státě, může být zdaněn v tomto druhém smluvním státě.

 

2. Majetek představovaný movitým majetkem, který je součástí obchodního majetku stálé provozovny, kterou má podnik jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebo movitým majetkem náležejícím k pevné základně, kterou má k dispozici rezident jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě za účelem výkonu nezávislých osobních služeb mohou být zdaněny v tomto druhém smluvním státě.

 

3. Kapitál představovaný loděmi a letadly provozovanými v mezinárodní dopravě provozovanými rezidentem jednoho smluvního státu a movitým majetkem souvisejícím s provozováním takových lodí a letadel podléhá zdanění pouze v tomto smluvním státě.

 

4. Všechny ostatní části kapitálu rezidenta jednoho smluvního státu podléhají zdanění pouze v tomto smluvním státě.

ČLÁNEK 24

METODY PRO ODSTRANĚNÍ DVOJÍHO ZDANĚNÍ

1. V Číně bude dvojí zdanění vyloučeno takto:

(a) Pokud má rezident Číny příjem z Lucemburska, bude částka daně z tohoto příjmu splatná v Lucembursku v souladu s ustanoveními této smlouvy započtena proti čínské dani. uloženy tomuto obyvateli. Výše úvěru však nesmí překročit výše čínské daně z tohoto příjmu vypočtená v souladu s daňovými zákony a předpisy Číny.

(b) Pokud je příjem pocházející z Lucemburska dividendou vyplácenou společností a společnosti, která je rezidentem Lucemburska, společnosti, která je a rezidentem Číny a která vlastní nejméně 10 procent akcií společnosti společnost vyplácející dividendu, zápočet zohlední daň vyplácené v Lucembursku společností vyplácející dividendu s ohledem na její příjem.

 

2. V Lucembursku bude dvojí zdanění vyloučeno takto:

a) Pokud rezident Lucemburska pobírá příjem nebo vlastní kapitál, který může být v souladu s ustanoveními této smlouvy zdaněn v Číně, Lucembursko, s výhradou ustanovení pododstavců (b), c) a d), osvobodit tyto příjmy nebo majetek od daně, ale může pro výpočet částky daně ze zbývajících příjmů nebo majetku rezidenta použít stejné sazby daně, jako kdyby tyto příjmy nebo majetek osvobozeny nebyly.

b) Pokud má rezident Lucemburska příjem, který v souladu s ustanoveními článků 10, 11, 12 a čl. 13 odst. 4 a 5 může být zdaněn v Číně, Lucembursko povolí odpočet daně z příjmu tohoto rezidenta částku rovnající se dani zaplacené v Číně. Tento odpočet však nepřesáhne tu část daně vypočtené před jejím snížením, která připadá na takové položky příjmu pocházející z Číny.

c) Pokud společnost, která je rezidentem Lucemburska, získává dividendy z čínských zdrojů, Lucembursko osvobodí tyto dividendy od daně za předpokladu, že společnost, která je rezidentem Lucemburska, drží od začátku svého účetního roku přímý podíl ve výši alespoň 10 procent kapitálu společnosti vyplácející dividendy nebo kupní ceny alespoň 50 milionů LF. Výše uvedené akcie čínské společnosti jsou za stejných podmínek osvobozeny od lucemburské kapitálové daně.

d) Pro účely pododstavce b) odstavce 2 se má za to, že daň zaplacená v Číně zahrnuje částku daně, která by byla zaplacena v Číně, kdyby nebyla osvobozena nebo snížena v souladu s zákony a předpisy Číny určené k podpoře hospodářského rozvoje v Číně. Částka daně považovaná za zaplacenou v Číně je:

i) 10 procent z hrubé částky dividend v případě čl. 10 odst. 2 písm. b);

ii) 10 procent hrubé částky úroku v případě odstavce 2 článku 11; a

(iii) 10 procent z částky licenčních poplatků v případě odstavce 2 článku 12.

Ustanovení tohoto pododstavce se použijí pouze po dobu 15 let počínaje 1. lednem kalendářního roku následujícího po kalendářním roce, ve kterém

Dohoda vstupuje v platnost.

ČLÁNEK 25

NEDISKRIMINACE

1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou ve druhém smluvním státě podrobeni žádnému zdanění ani žádným povinnostem s tím spojeným, které jsou jiné nebo těžší než zdanění a související povinnosti, kterým podléhají nebo mohou být státní příslušníci tohoto druhého smluvního státu za stejných okolností. být podroben. Ustanovení tohoto odstavce se bez ohledu na ustanovení článku 1 použijí rovněž na osoby, které nejsou rezidenty jednoho nebo obou smluvních států.

 

2. Zdanění stálé provozovny, kterou má podnik jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém smluvním státě nepříznivější než zdanění podniků tohoto druhého smluvního státu vykonávajících stejné činnosti. Ustanovení tohoto odstavce nebudou vykládána jako závazek jednoho smluvního státu, aby přiznal rezidentům druhého smluvního státu jakékoli osobní úlevy, úlevy a snížení pro daňové účely z důvodu osobního stavu nebo rodinných povinností, které přiznává svým vlastním rezidentům.

 

3. S výjimkou případů, kdy se použijí ustanovení čl. 9 odst. 1, čl. 11 odst. 7 nebo čl. 12 odst. 6, budou úroky, licenční poplatky a jiné platby vyplácené podnikem jednoho smluvního státu rezidentovi druhého smluvního státu, pro účely stanovení zdanitelných zisků takového podniku odečitatelné za stejných podmínek, jako kdyby byly vypláceny rezidentovi prvně zmíněného smluvního státu. Podobně jakékoli dluhy podniku jednoho smluvního státu vůči rezidentovi druhého smluvního státu budou pro účely stanovení zdanitelného kapitálu takového podniku odčitatelné za stejných podmínek, jako kdyby byly smluvně sjednány s rezidentem druhého smluvního státu. prvně zmíněný smluvní stát.

 

4. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž kapitál je zcela nebo zčásti vlastněn nebo ovládán, přímo nebo nepřímo, jedním nebo více rezidenty druhého smluvního státu, nepodléhají v prvně uvedeném smluvním státě žádnému zdanění ani žádným povinnostem s tím spojené, které je jiné nebo více zatěžující než zdanění a související požadavky, kterým jsou nebo mohou podléhat jiné podobné podniky prvně uvedeného smluvního státu.

 

5. Ustanovení tohoto článku se bez ohledu na ustanovení článku 2 vztahují na daně všeho druhu a označení.

ČLÁNEK 26

POSTUP VZÁJEMNÉ DOHODY

1. Domnívá-li se osoba, že jednání jednoho nebo obou smluvních států pro ni má za následek nebo bude mít za následek zdanění, které není v souladu s ustanoveními této smlouvy, může bez ohledu na opravné prostředky stanovené vnitrostátním právem těchto smluvních států, předloží svůj případ příslušnému úřadu smluvního státu, jehož je rezidentem, nebo, spadá-li jeho případ podle čl. 25 odst. 1, příslušnému úřadu smluvního státu, jehož je státním příslušníkem. Případ musí být předložen do tří let od prvního oznámení o opatření vedoucím ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními smlouvy.

 

2. Pokud se příslušný úřad jeví jako oprávněná a není-li sám schopen dospět k uspokojivému řešení, bude se snažit případ vyřešit vzájemnou dohodou s příslušným úřadem druhého smluvního státu s cílem vyhýbání se zdanění, které není v souladu s ustanoveními této smlouvy. Jakákoli dosažená dohoda bude provedena bez ohledu na jakékoli časové limity ve vnitrostátním právu smluvních států.

 

3. Příslušné úřady smluvních států se vynasnaží vyřešit vzájemnou dohodou jakékoli obtíže nebo pochybnosti, které vzniknou při výkladu nebo uplatňování této smlouvy. Mohou také společně konzultovat za účelem vyloučení dvojího zdanění v případech, které tato dohoda neupravuje.

 

4. Příslušné úřady smluvních států mohou za účelem dosažení dohody ve smyslu odstavců 2 a 3 komunikovat přímo. Pokud se to zdá vhodné pro dosažení dohody, mohou se zástupci příslušných úřadů smluvních států sejít k ústní výměně názorů.

ČLÁNEK 27

VÝMĚNA INFORMACÍ

1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat takové informace, které jsou nezbytné pro provádění ustanovení této smlouvy nebo vnitrostátních právních předpisů smluvních států týkajících se daní, na které se vztahuje tato smlouva, pokud zdanění podle této smlouvy není v rozporu s touto smlouvou, zejména pro předcházení daňovým únikům. Výměna informací není článkem 1 omezena. S jakoukoli informací obdrženou smluvním státem bude nakládáno jako s tajnou informací stejným způsobem jako s informacemi získanými podle vnitrostátních právních předpisů tohoto smluvního státu a budou zpřístupněny pouze osobám nebo úřadům. (včetně soudů a správních orgánů) zapojených do vyměřování nebo vybírání, vymáhání nebo stíhání v souvislosti s daněmi, na které se vztahuje Smlouva, nebo rozhodování o odvoláních ve vztahu k nim. Tyto osoby nebo úřady použijí informace pouze pro takové účely. Mohou zveřejnit informace ve veřejném soudním řízení nebo v soudních rozhodnutích.

 

2. Ustanovení odstavce 1 nelze v žádném případě vykládat tak, že ukládají smluvnímu státu povinnost:

a) provádět správní opatření v rozporu se zákony a správní praxí tohoto nebo druhého smluvního státu;

b) poskytovat informace, které nelze získat podle zákonů nebo v běžném správním řízení tohoto nebo druhého smluvního státu;

c) poskytnout informace, které by odhalily jakékoli obchodní, obchodní, průmyslové, obchodní nebo profesní tajemství nebo obchodní postup, nebo informace,

jejichž zveřejnění by bylo v rozporu s veřejným pořádkem (order public) .

ČLÁNEK 28

DIPLOMATICKÍ AGENCI A KONZULÁRNÍ ÚŘEDNÍCI

Nic v této dohodě neovlivňuje fiskální výsady diplomatických zástupců nebo konzulárních úředníků podle obecných pravidel mezinárodního práva nebo podle ustanovení zvláštních dohod.

ČLÁNEK 29

VSTUP V PLATNOST

Tato dohoda vstoupí v platnost třicátým dnem po datu, kdy byly vyměněny diplomatické nóty o dokončení vnitrostátních právních postupů nezbytných v každé zemi pro vstup této dohody v platnost. Tato dohoda bude mít účinek:

a) pokud jde o daně srážené u zdroje, na příjem pocházející 1. ledna kalendářního roku následujícího po kalendářním roce, ve kterém byla uzavřena tato smlouva , nebo později

vstoupí v platnost;

b) pokud jde o ostatní daně z příjmu a daně z majetku, na daně účtované za každý daňový rok začínající 1. ledna kalendářního roku nebo později

další po té, kdy tato dohoda vstoupí v platnost.

ČLÁNEK 30

UKONČENÍ

Tato smlouva zůstane v platnosti na dobu neurčitou, ale kterýkoli ze smluvních států může nejpozději do třicátého června v kalendářním roce počínajícím po uplynutí pěti let ode dne jejího vstupu v platnost podat písemné oznámení o výpovědi do druhého smluvního státu diplomatickou cestou. V takovém případě přestane tato dohoda platit:

a) pokud jde o daně srážené u zdroje, na příjmy pocházející od 1. ledna kalendářního roku následujícího po kalendářním roce, ve kterém byla podána výpověď;

b) pokud jde o ostatní daně z příjmu a daně z majetku, na daně účtované za každý daňový rok začínající 1. ledna kalendářního roku nebo později

další za tím, ve kterém je uvedeno oznámení.

 

NA DŮKAZ ČEHOŽ níže podepsaní, řádně k tomu zmocnění, podepsali tuto dohodu.

 

Dáno v Pekingu dne 12. března 1994 ve dvou vyhotoveních v jazyce francouzském, čínském a anglickém, přičemž všechna tři znění mají stejnou platnost.